Jednou se rozední

Kapka za kapkou po oknu stéká, v studený zimní čas,
vyčkáváš prvního sněhu, ne deště žádný jas.

Ach kolik hodin za oknem pohledem na šedivou pláň parku,
cítíš? už sama noc má na kahánku, slunka svit prodírá se temným hvozdem.

Není tomu dlouho, co v noc víru jsem měl,
ve sny, že každý najde cestu ve stínu tmy.

Kde je ta chvíle ? kde zní praskot ohně, chuť naděje?
již je vše pryč, nic z toho víckrát neuvidíš..

Zůstala naděje, avšak vkrádá se strach,
kdo ví, kdo slyšel když od úst nevyšel pouze sypký prach.

Vodě jsem řekl ať déšť pošle směrem co ukázala paže má.

Oheň požádal jsem aby odnesl má přání tajemná na křídle kouře.

Větru pošeptal krásná slova co plula krajinou spousty dní.

A tobě ? Pouze přál ať se jednou rozední.