Mezi dvěma chlapy

Říkáš mi, že jsi tady se mnou,
já to vím, ale svého přítele už mám.
Pocity zlé všechno krásné pryč vezmou
a já si říkám, kterého z Vás lépe znám?

Nikdo nemá srdce pro dvě osoby,
já nejsem výjimkou, snad.
Teď do nebe volám svoje tajné prosby,
nahání mi to v duši strach.

S jedním žiju snad dva roky,
druhý o mě jeví větší zájem,
nevím s kým půjdu další kroky,
či nestane se jeden z nás vrahem.

Nedokážu se jen tak rozhodnout,
srdce samo neví, co vlastně chce,
musel by mě někdo probodnout,
aby rozhodnutí proběhlo lehce.

Píšeš mi jak mě máš rád, že na mě počkáš.
Zatím co on mi buduje trvalé zázemí,
já Ti říkám, že se dočkáš,
na mém rozhodnutí to nic nemění.

Miluješ mě, to je jisté,
o posteli ani nemluvím.
Svědomí už ale nemám čisté,
jednou oběma domluvím.

Svádíš mě a já se dalších dní bojím,
on na mě doma čeká, co bude k jídlu?
Já nejsem si jistá, zda o tohle stojím.
Hledám v sama sobě skrytou víru.

Když mě k sobě vždycky pozveš,
mám husinu po celém těle,
po sexu mi říkáš, že se ozveš,
přitahuješ si mě k sobě, směle.

A já nevím, jak utéct od něj,
přijdu si jak špatný zloděj.
Co vzala svému příteli dva roky,
kdy mohl nahánět jiné holky.