Nešťastná láska

Když se dívám na nebe,
myslím přitom na tebe.
Jak sedíme spolu pod tou krásnou září,
a jak se leskne pohled v tvojí tváři.
Něžně bych tě políbil a za ruku vzal,
tobě bych i modré z nebe v mžiku dal.
Potom bych vstal a do náručí tě vzal,
Ty by ses mě držela pevně,
já si v duchu říkám neopust mě.
Opustilas,odešla bez rozloučení,
navždy už budeme od sebe odloučeni.
V tu chvíli přestal sem žít,
milovat,smát se a o krásném životě snít.
Protože být bez tebe není život,
je to jen bloudění v hlubinách temnot.
Do ruky bych vzal nůž
a po ruce přejel.
Protože nemůže už být hůř,
strach bych neměl.
Na zemi se míchaj slzi a krev,
ještě chvilku stojím,pak padnu na zem mrtev.
Až by se to doneslo k tobě,
už bych nejspíš ležel v hrobě.
Jaká tvoje reakce by byla?
Radost,smutek nebo vina?
Zapomělas na to co sem ti dal,
i na to,že sem tě miloval.
Možná si mě měla ráda,
možná hodně.
Semnou si ale nepočítala
a ted...už je pozdě.