Utíkám

Utíkám temnou tmou,
utíkám před láskou.
Znal jsem jednu dívku
a miloval ji moc.
I na tom nejmenším dřívku
stálo...dobrou noc.
Každý den sem však usínal bez ní,
ale doufal sem že se to změní.
Nezměnilo,nemohl sem jí mít,
ani kamrád,známí nebo opora jí být.
A ted utíkám,utíkám pryč,
láska mne pronásleduje...už cítím její chcíč.
Běžím už dlouho,dochází dech a síla,
nad hlubokou propastí láska mne dohonila.
Pral sem se sní a nechtěl se vzdát,
najednou země pod nohala začala se rozpadat.
Ted padám hustou tmou
a hlava se mi točí,
hledím jen lásce nademnou
do těch hořících očí.
Padám a zem se neůprosně blíží,
mé dny sou sečteny,nikdo mi už neublíží.
Spadl sem na zem,
smrt byla rychlá.
Možná sem blázen,
a láska od propasti sbaběle prchá.
Prchá rychle,a pekelně se smála
může si připsat další čárku,další život který roztrhala.