Po kolikáté tohle už cítím,
tolikrát, že se sám stydím.
Kolikrát, když se k Bohu modlím,
tak už čekám až omdlím.
Tuším, že mi něco chybí,
doufám, že nejsem samolibí.
Mé tělo slábne, duše chřádne,
stále více, a není dne,
kdybych cítil zlepšení,
mého srdce zatčení.
Tak tu stále doufám,
že tu někdo bude,
kdo ke mě přibude,
říct to si však netroufám.
Třeba je to můj úděl,
vytrpět si tento příděl,
samoty a smutku,
temnoty a zármutku.
Třeba je to prostě dané,
třeba je to prohrané.
Tak tu stále čekám,
k osudu poklekám.
tolikrát, že se sám stydím.
Kolikrát, když se k Bohu modlím,
tak už čekám až omdlím.
Tuším, že mi něco chybí,
doufám, že nejsem samolibí.
Mé tělo slábne, duše chřádne,
stále více, a není dne,
kdybych cítil zlepšení,
mého srdce zatčení.
Tak tu stále doufám,
že tu někdo bude,
kdo ke mě přibude,
říct to si však netroufám.
Třeba je to můj úděl,
vytrpět si tento příděl,
samoty a smutku,
temnoty a zármutku.
Třeba je to prostě dané,
třeba je to prohrané.
Tak tu stále čekám,
k osudu poklekám.
PeopleSTAR (8 hodnocení)
Další příspěvky autora
Svoboda má
Hleď, spatřil jsem ráj na zemi, který oplývá krásami všemi. Tím čistým plný jes...
Onen okamžik
Jako hudba o dvou notách, jako verše v prázdných slokách, pocit tak hrozně krátk...
Reqiem
Obtížná teď bude recitace, právě skončila kremace, mé básnické inspirace. Však ...
Hleď, spatřil jsem ráj na zemi, který oplývá krásami všemi. Tím čistým plný jes...
Onen okamžik
Jako hudba o dvou notách, jako verše v prázdných slokách, pocit tak hrozně krátk...
Reqiem
Obtížná teď bude recitace, právě skončila kremace, mé básnické inspirace. Však ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva