Pátek 13

Chci napsat jen pár řádků,
trochu vyčistit si hlavu.
Kolik prožily jsme pátků,
jsi pryč a já hledám odvahu.

Zatím pokouším se marně,
nejdou mi k sobě slova.
Naivně čekala jsem věrně,
až vrátíš se ke mně znova.

Pak jednou v pátek takhle z večera
chtěla jsem Tě pozdravit,
vzpomínám jak jsem venku brečela
a čas si přála zastavit..

Viděla jsem to, z čeho zčernalo mi nebe,
viděla jsem jí, těsně vedle Tebe..

V tu chvíli bolest cítím, jako, když mě bodáš
pro polibek se k ní nakláníš a se mnou soucit nemáš.
Najednou si nevím rady, neumím si pomoci,
připadám si slabá, jako po nějaký nemoci.

To co jsem spatřila mi oči otevřelo,
srazilo na zem duši a srdce uzavřelo.
Nemůžu spát, snít ani dýchat,
když zavřu oči vidím Tě se jí dotýkat..

Už nemám sílu cokoli psát víc,
Naposledy v duchu pohladím Ti líc.
Snažím se jen pochopit, jak mohlo se to stát
když tolik jsi mi sliboval : ,,Já nebudu Ti lhát.''