Skutečnost lásky

Láska nemůže všechno překonat,
k lásce nemůžeš nikoho dokopat,
když nebude chtít znát ten pocit,
nemůže do té hluboké řeky vkročit.

Je to silné pouto mezi dvěma lidmi,
jednou ho stejně poznají všichni,
důvěra, víra a to rozbušené srdce,
teplo na srdci, přestože venku mrzne.

Růžové brýle, které nevidí chyby,
všechny rány světa byly smyty,
s úsměvem chodíš večer spát,
s chutí doživota se ti chce vstát.

Přijdou hádky a různé rozpory,
na člověku vidí i jeho zápory,
už není tak perfektní jako byl,
není to člověk o jakém jsi snil.

Podrazy, podvody a furt jen lži,
ve vztahu už nejsou dva ale tři,
někteří lidé nechápou matematiku,
o milovaného přijdeš v okamžiku.

Chyby hledáš na své straně,
"kdo asi byl na té vině?",
přemýšlíš, odpověď však nemáš,
tak ji pořád dokolečka jen hledáš.

Chybí ti vše, co se ho týkalo,
nic bohužel není natrvalo,
začínáš se zase už smát,
lidi se na něj přestávají ptát.

Přijde někdo, kdo ti pomůže,
kdo v dešti donese ti růže,
má tě rád a ty jeho taky,
spolu odeženete ty zlé mraky.

Začne ho štvát, že jsi zapomněla,
že si se bez něj žít už naučila,
začne psát, začne se zajímat,
před tebou dokonce i vzpomínat.

Přepadne tě neskutečný smutek,
pocit radosti zase někam utekl,
necháš něco, co jsi měla,
pro někoho o kom jsi jen snila.

Opustíš někoho, kdo tě miloval,
pro někoho, kdo ti lásku jen sliboval,
slova pro tebe budou víc jak činy,
dopadne na tebe pocit viny.

A tak se bude opakovat ten samý příběh,
dokud se nepostavíš čelem té velké chybě,
bude ti ubližovat, zraňovat tvou lásku k němu,
dokud mezi vámi neuděláš tloustou velkou stěnu.