Ze starého kohoutku kapky smutně padají,
náhodou poznal jsem, že chutnají slaně,
musel jsem štípnout se - zda se mi nezdají,
zdrcený a v šoku pak hleděl jsem na ně.
Kdo za stěnou pláče, kam mé oči nevidí,
vždyť dům tak prázdný je - vím to jistě,
jak starý kapitán, jenž dno má pod přídí,
co hodlá už spočinout na tichém místě.
Pod temnou hladinou, kde vítr neznají,
a ostré hroty korálů trhají lodě,
kde staré amfory na slzy čekají,
na ty co přitečou v té smutné vodě.
PeopleSTAR (1 hodnocení)