Vděčný jsem
|
před 46 min. |
|
0x |
|
2x |
Slza někdy sklouzne po líci,
když dojemné verše objevíš,
tolik let už prošlo ulicí,
dětsví, první lásky, hraček plyš.
V předivu stříbrných pavučin,
lesknou se kapky zvící drahokamu,
když ohlédnu se - zkamením,
z nešťastné lásky, lží a klamů.
Někdo životem si pluje lehce,
neznaje bolesti a těžkostí,
jiný už zoufalý veřit nechce,
že souzeno je mu i trochu radosti.
Nezbedný vítr si s vlasy pohrává,
vždyť máš jich už jen pár,
paměť v souboji už prohrává,
že jsem mohl žít - to byl dar.
když dojemné verše objevíš,
tolik let už prošlo ulicí,
dětsví, první lásky, hraček plyš.
V předivu stříbrných pavučin,
lesknou se kapky zvící drahokamu,
když ohlédnu se - zkamením,
z nešťastné lásky, lží a klamů.
Někdo životem si pluje lehce,
neznaje bolesti a těžkostí,
jiný už zoufalý veřit nechce,
že souzeno je mu i trochu radosti.
Nezbedný vítr si s vlasy pohrává,
vždyť máš jich už jen pár,
paměť v souboji už prohrává,
že jsem mohl žít - to byl dar.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Má holubice
Ruce rozpřáhni a do větru zapři se, na chvíli staň se sivou holubicí, krajinu ná...
V pohádce
Jsi jako popelka, za oknem nesmělá, oškrábeš námrazu, co na oknech ležela, do sá...
Manon
Jak Seifert stejné můzy mám, však na cenu Nobelovu nemyslím, lásku, život a smrt...
Ruce rozpřáhni a do větru zapři se, na chvíli staň se sivou holubicí, krajinu ná...
V pohádce
Jsi jako popelka, za oknem nesmělá, oškrábeš námrazu, co na oknech ležela, do sá...
Manon
Jak Seifert stejné můzy mám, však na cenu Nobelovu nemyslím, lásku, život a smrt...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva