Špatné období

Furt jen chlastáš, furt jen piješ.
Jde to s tebou ke dnu holka,
tak už se prober.

Neumíš sedět bez vína,
ta sklednička byla před chvílí plná.
Vídíš? už nezbyla.

Slzy tečou po tvé tváři,
vídíš jen rozmazaně,
neumíš skládat ani básně.

Tím se neuživíš, je to jen koníček.
Ta chvíle beznaděje, co se potřebuje svěřit.
Ten pocit, kterej se chce projevit.
Ta vůle, co ještě zůstala,
nad tím vším už jen dumala.

"Probuď se!" křičí na tebe.
Ale ty neposloucháš.
Jakoby celej svět byl proti tobě.

"Ty nikam nepatříš, z tebe nic nebude.
Vše co děláš je špatně a jsi jen bezcenné slůně."

Koukáš, ale nevidíš.
Posloucháš, ale neslyšíš.
Myslíš, ale nic nevíš.
Odmítáš, ale příjmáš
Křičíš, ale uvnitř brečíš.
Odcházíš, ale chceš zůstat.