Už nebudu tvá

Čas plyne rychle jako voda,
někdy se to tak ani nezdá,
to, co bylo včera není dnes,
to, co máš ztratíš během dne.

Nic není večné, i když to tak nechceš,
všechnu špínu pod koberec meteš,
svojí pravou tvář nedokážeš ukázat,
nejsi ten, co se na jednu chce vázat.

Měl si všechno a teď nemáš nic,
stačilo mi jenom vyjít vstříc,
jenže tys nechtěl, on byl důležitější,
to je tak, když kamarád je přednější.

Nebudu se snažit, nebudu ti volat,
nechci dál být jenom za vola,
kdybys chtěl, tak bys tu byl,
a ne pořád jenom o tom mluvil.

Myslela jsem, že teď to bude jiný,
jenomže moje myšlenky byly mylný,
však pořád jsem doufala a ještě doufám,
říct, že se nezměníš, to si troufám.

Asi je zbytečný tě prosit,
nejsem ta, která růže ti bude nosit,
chtěla jenom jenom tvůj volný čas,
teď už slyšíš jenom můj odcházející hlas.

Nevolej, nepiš a neozývej se, prosím,
jsem ta, která úsměv na tváři nosí,
ty brečíš a chceš mě zpátky,
jenže stojíš za zavřenými vrátky.