Ve stínu noci

Ve stínu noci
1. prosince 2015 v 21:34 | Marie Bernadeta | Podzim 2015




Ve stínu noci


Ve stínu deště
nepromoknem ještě?
I pod deštníkem
krčíme se s kapesníkem
v rukách
a zmítáme se v mukách
vlastních starostí
od nichž se toužím oprostit


Prší a déšť už i oknem vnikl do místností
Smutek se z nebe v proudech valí k zemi

Sedím u stolu nad jablky co mne pohostí
jádřince pilně vykrajuji a sladko je mi

na jazyku od nich když je ochutnám
Za oknem zatím tečou množství vody

když z oceánů nebeských vytryskly k nám
aby se skrze naše krajní body

odpuštění zjevilo i milost kterou touží každý
jednou v duši uchopit

Když hledí na nesmyslné vraždy
a nemůže je pochopit

I ze mě jaksi zloba vyšla na povrch
Dnes nemám dobrou náladu

a raději ten chmuru kruh
nechám plynout pro pravdu

v hněvu vyslovenou zprudka
Snad odplaví ji vody s nočním deštěm

a v srdci rozpustí se hrudka
našich sporů ještě


a zítra zapomenem na hádky
když spolu kříže svoje vlečem


a nečteme už pohádky
o ideálním světě v němž se věcem

pomíjivým staví pomníky
a s odpuštěním ulehnem na slamníky

Ve stínu noci
jsem dnes bez pomoci
něžných dotyků
jen smutek bere za kliku