Všechno je pryč

Byl to zimní den, kdy se to stalo.
Prý jestli si nedáme kafe, tak nevinně to začlo.
Já že radši čistou vodu si dám,
vím, že máš v úmyslu jiný plán.

Nebo snad já? To bych neřekla,
toho bych se nikdy nezřekla.
Byl jsi prostě okouzlující, nešlo odolat,
teď nemůžu ani kamarádky obvolat.

Je to naše malé tajemnství,
které skrývá mnoho neřestí.
A tak si ho pořád přehrávám,
další naději tomu nedávám.

A tak každý jsme zodpovědní za své činy sám,
a tak se Tě v duchu ptám?
,,Co stalo se náhle potom", že jsi tak obrátil?
Ode mě jsi se úplně odvrátil.

Teď už se nedokážeš ani sám ozvat,
natož mě k sobě znova pozvat.
Zda teď hodně lituješ, to se v duchu ptám,
myslím si, že odpověď i tak znám.

Neměla jsem Tě před čím varovat,
byli jsme uneseni touhou,
teď bych na sobě měla začít pracovat,
abych Tě viděla ještě na hodinu pouhou.

Teď už se mi jen vzdaluješ,
budoucnost si s jinou maluješ.
Nedokážeš ovládat svoje vnitřní hlasy,
co bude dál, to nevím, asi...

Brzy si na mě ani nevzpomeneš,
rychle na vše zapomeneš.
Jak si řekl nedávno,
,,Tahle paměť je nakrátko''