Kamarádi

Uteklo to hrozně rychle, dost mě to mrzí,
říkám si, kde ta konverzace vězí?
Láska je nestálá
a já Ti za to nestála.

Byli jsme pouze přátelé,
nebylo nikdy víc,
chovali jsme se k sobě vřele
a teď nemáme nic.

Opovrhovat sami sobě,
v téhlé hloupé době,
není vůbec chytrý nápad,
chtěl jsi mě jen pouze zlákat.

Ráda jsem s Tebou žila ty chvíle,
neušla s Tebou sice ty míle,
ale zažili jsme dost věcí,
které mě dodnes děsí.

I tak to byly fajn dny,
kdy štěstím jsem zářila,
nebyly to pouhé sny
a já se šťastně tvářila.

Však museli jsme to skončit,
přestat se tolik scházet,
nechci se už takhle loučit,
když vzpomínky za hlavu chceš házet.

Ráda Ti kdykoliv pomůžu,
kdykoliv se můžeš ozvat,
však každý den s Tebou být nemůžu,
to bych si srdce z hrudi musela urvat.

Věř, že já to ustojím,
jsem holka co to zvládne,
prohry se nikdy nebojím,
ale moje tělo bez Tebe chřadne.

Vracím se pořád do těch dnů,
kdy jsme byli pouze spolu,
malovali si do papírů tolik snů,
a mířili společně k vrcholu.

Však vždycky to jeden všechno zkazí,
teď jsem to byla zrovna já,
na kolena mě to brzo srazí
a skončím u toho dna.