Ztráta milované osoby

V čase zpátky si říkám,
při vzpomínce když se svlíkám.
Láska to nebyla sice,
nechtěla jsem nikdy více.

Láska nemohla vzniknout nikdy
bez překážek, bez strachu,
když ty planý sliby,
ztratily se v prachu.

Však při vzpomínce se usmívám,
špatné dny teď zažívám.
Pořád si za to nadávám,
už to vážně nedávám.

U nás snad nikdy nebyl problém,
jen to nabralo špatný rozměr.
Nemá cenu se tím zabývat,
ještě mi to budeš zazlývat.

Odejít a neřešit tento vztah,
když si mě na dno s sebou stáhl.
Sešel si z cesty a to sám,
chceš být sám sebe pán!

Teď hledám v cestě jiný směr,
odcházím a hledám jinde,
Zvládneme to, to mi věř,
určitě nám něco zbyde.

Budou to ty vzpomínky,
které nikdy neodejdou,
přichází mi upomínky,
že se naše cesty rozejdou.

Chceš se stále se mnou vidět, nemá to cenu,
když Ty už mě nevnímáš,
nechceš hledat jinou ženu,
vůbec už se nehlídáš!