žiletka

Žiletka.
Žiletka pomalu zajíždí ti do kůže, nikdo
ji v tom zabránit nemůže.
Chlapeček, co se ještě neholí,
zjišťuje, že to moc nebolí.
Žiletka tě v prstech trochu zastudí. Ještě kus, pak už tě nikdo nevzbudí.
Žiletka je ocel, ta neví nic o smrti, o
lásce a to je dost hloupá věc, řeknu ti.
Neboj se, už se ti to nikdy víc nestane,
ta ostuda, když ti první noc nevstane.
Žiletka razí si svoji cestu do žíly. Jsi bláhový, za tohle selhání se nestřílí.
Přežili to jiní, přežiješ to i ty.
Přemýšlej, nenech se ovládat jen
pocity.
Žiletka svůj smutný úkol splnila,
do ruda se voda tvojí krvi zbarvila. Tvůj krátký život uniká z rány ven.
Je to nádhera! Tou podívanou jsi jak
omámen.
Žiletka za to přeci nemůže.
Chceš žít? Telefon v síni ten ti pomůže.
Sanitka dojela brzy, pomoc už je tu, nevnímáš ty lidi co vlezli ti do bytu.
Žiletka. To slovo brouzdá se tvou
pamětí.
Sestřička je celá v bílém, ptá se: ,,Jak je
ti?"
Jediná kapačka tady teď měří čas. Kdybys ho dovedl vrátit, možná žil bys
zas.
Žiletka. Pomalu zapomínáš co to je.
Tvé oči naposled shlédly stěny pokoje.
Upadáš do spánku, který je tvůj
poslední. Už neslyšíš zvony oznamující čas polední....