Slova co v listopadu vznášela se jako pírko oblohou zamrzla v prosinci řečí ryb v kádích na rohu ulice a do puntíku spočítaně vteřiny obracejí poslední pětník naruby
Vítr se nechlubí jen zpívá půlnoční modlitbu rybám do šupin Pro štěstí? A nikde žádný nářek žádný pláč jen prázdný náměstí