1) ,,U hrobečku dítě stálo, z plna hrdla mlčelo, před chvíli se usmívalo když tatínka věšelo. Tu si náhle pomyslelo: "máma má o tátu strach!" nechtělo maminku trápit - teď je dvojnásobný vrah. Dva hrobečky vedle sebe, brácha vchází do dveří, za chvíli...
Běhám s košem po lese a už mě to nebaví, ohýbat se pro houby, když jsou stejně červavý. Teď už ale vím jak na to, vše, co najdu, seberu, buď se po nich otrávím a nebo se poseru.
Mé rty se chvějí, když Tě mají políbit, má ústa se smějí, když Tě smí poškádlit! Mé oči hledí do těch Tvých, jsou tak hluboké, už je slyšet jen náš smích, jsi tak krásný, živote! Má ruka se dotýká Tvých tváří, jsou tak jemné, najednou se ce...
Po Třebíči vítr fičí na posteli Pepa cvičí protahuje údy všecky rozvazuje Mařce kecky dům se třese, světlo bliká dělá kliky, pot mu stříká Mařka křičí: jaké štěstí na pelesti svírá pěsti v předklonu si mačká břuch s rachotem z ní letí duch ...