HOLIČKA (1)

Stříhali mne kdysi dohola
Coby malého chlapečka.
Scéna jako z Kainara
Už je to dávno za náma.

Vzpomínka novější se maně vtírá:
Holička mne stříhá,
Je mladá a žádoucí.

Odešla do pekel horoucích
Do nepaměti pekel.

Počkejte, že nepaměti?
Zalovím ve vzpomínek svých změti,
A již ji vidím již to jasně vidím.
Vidím a vyjevit se nestydím:
Ona k světu byla
Já již nikoli.
Moc se mi líbila
Mne brzy smrt skolí.


Od rána se dnes již na ni těším -
Že nejsem již nejmladší?
Proto se nevěším
Naopak: na cosi se těším -
Co je to to cosi?
A kdo jsi holičko, kdo jsi?
Je to pravda pravdoucí
Že milenkou jsi mojí budoucí?

Nepamatuji, nevím
A tak v několika dílech
Vám povím vše co o ní vím
vše vám povím.
Snad se mi vyjasní v hlavě.
Že mám asi špatnou paměť?
No právě.

Holička nadává jak špaček
Na dýškách že málo vydělala kaček.
Co děláte večer, povídám?
Ona hned prý podle toho jaké jí dýško dám
Podle toho uhlídám
Zda je volná nebo ne
To je ale rovná ženská, no ne?
Rovná, poctivá a hezká
Přesně taková o jaké sním.

Pořádné dýško jí dnes dám
Jenže víte, hodně zapomínám
Kdo rychle dává dvakrát dává.
A tak rychle rychle
…
Je to zvláštní po jejím sestřihu
Hlava má vypadá jak krychle!
Krychle? Žádná škoda
Otázku si ale kladu:
Bude na mne večer hodná?
A nebude mít nějakou
Osobnostní vadu?

Přesto že dýško dal jen sto
Šla se mnou ke mně
A tam rovnou mi řekla, velmi jemně:
Dnes ne!
Nevíte co tím tak asi myslela?
Já ne.
Že by mi snad něco nabídla?
Nenabídla to bych snad věděl.
Oč jí šlo? To by mi snad došlo.
A taky že jo.
Ráda by se vyspala u mě,
Prý možná také se mnou!
Já na to: pro mě za mě?

Až nyní mne to napadá:
Říkala mi že si připadá že ona je
Ta známá dáma s hranostajem,
a taky že v sobě skrývá mnohé taje.


Probouzím se – to byl ale sen!
Počkejte že sen?
Chvála bohu že jen sen!
Cosi se mi na té holičce nelíbilo.
Hlavně ale to,
V noci že nic nebylo.

Tak jsem byl zas jednou za malého chlapečka.
Tím pro dnešek končím

A tečka.