O ÚPLŇKU BEZ TRUŇKU

Přežil jsem již hafo úplňků,
však v mé novodobé historii (té co v ní již nepiji),
byl teprve zářijový tím druhým,
druhým bez truňku.

Ten úplněk jsem přežil, krev nová se mi vlila do žil.
Alkohol již není můj druh –
Alkohol co jsem jím byl zaplaven,
durchum durch.

Uplynuly tři dny, já tři dny hledal a hledal,
nulovým výsledkem odradit se nedal.
Tři dny, tři dny – však po jejich uplynutí
nápady se náhle cítil bezedný.
Napřed tvůrčí pnutí, pak vše šlo ze mne ven:
významný to byl pro mne věru,
významný to byl pro mne den.

Ty nápady zúročil, Rubikon svůj soukromý
já Rubikon jsem svůj konečně překročil.
S obrazem básníka opilce jsem skončil,
jsem úplně jiný, včil.

Napsal jsem svůj první manifest -
MANIFEST BÁSNÍKA se to jmenovalo
ptáte se zda to se mnou zamávalo?
Tak jest.

To byly roky a roky co úplněk každý
mi neskutečně vadil – tak vadil že zdálo se mi
že úkladně mne vraždil.
Pak sám k sobě toto pravil:
Chlape jeden, tys´ o úplňcích nespal
což necítíš se jak ten boxer?
Tak to pořádně rozpal
Rozpal to a příští roky buď jako ROCKY, ten boxer.
Na tu svou úplňkovou neurózu na tu se … vybodni -
pak budeš spát jak to děcko, po všechny tvé další dny.

Tak to je pro dnešek tak zhruba všecko
snad ještě o básnících a obecněji o umělcích cosi
cosi ze zvláštního zřetele -
určitě se k tomu ještě vrátím, přátelé.

++++

Básníci?
Hodně snící, rýmy věčně hledající,
mlčící i hlučící, zvláštně se vyjadřující.
Někdy notoricky pijící, jindy abstinující.
Úplňky nesnášející,
někteří z nich se psy (na Sibiři dokonce i s vlky)
vyjící.

Bláznící a šílící: ne že by byli takovými,
však právě tak tuto dobu vyjadřují.
Doba vymknutá z kloubů, ta přece šílela
již od dob mistra Shakespeara!

Co s tím uděláme, my básníci a umělci? Nic.
Nic a nic a nic –
a není příteli důvodu, proč by se z toho
kdokoli z nás pic.

A to i přesto, že někteří prču si z nás dělají,
že nás přehlížejí a nebo, což je asi nehorší
svrchu na nás shlížejí.

A víte co, hoši?
Já dnes už nepíšu, já už dnes nepíšu,
oči se klížejí.