Sním o lásce,která nekončí, sním o psovi,který se nevenčí, sním o místu,kde to žije, o místu kde vítězí fantazie... Jsem však blázen,už teď to vím, dávno nesním,ale spím...
Proč se láska,jmenuje láska?! V hlavě mi vězí ta zvláštní otázka, dokázala bych jí dát tolik jmen, možná hodně,možná několik jen... Co třeba slabost, když podlamují se ti kolena, nebo snad žárlivost, když je tvá láska míle vzdálená... A nebo třeb...
Tlukot mého srdce je jako když slyšíš tvé,jsme jedno tělo a duše,a já miluji tě každý den víc a víc,tvůj polibek je jemný,jako když mě pohladí vánek na rty,tvé objetí je jemné,jako když padá pírko na zem,jsi moje sluníčko a nebe,ty víš že navždy miluji jen tebe......
Mám jedno přání, nemáš o tom ani zdání. Chci si svůj sen naplnit, svoje mezery života doplnit. Doplnit tebou a to tak, že budeš se mnou, teď, potom i pak. Jsi mé štěstí, mé jmění, vkročil si mi do života a vše se změní. Nepopsatelný pocity k tobě...