Z posledních pocitů poskládám ještě jednu úžasnou chvíli. Je to tím, že jsi tu, možná tím, že kdysi jsme byli.. Ty a já, my dva, dvě nahý těla… Tak neříkej, že jinak si to chtěla, Tak neříkej, neříkej, neříkej mi nic...
Jenže Ty neslyšíš, jenže Ty neposloucháš.. Snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody.. Zkus změnu, uvidíš. Pak vítej do svobody.
Stala ses do noci, z ničeho nic moje platonická láska. Unaven bezmocí, usínám vedle Tebe, něco ve mně praská.. A ranní probuzení a slova o štěstí, neboj se to nic není.. Pohled a okouzlení a prázdný náměstí, na znamení..
Máš své touhy, sny a přání. Já si však říkám zdalipak k ním taky patřím? Mám strach, že odejdeš a na mě zapomeneš. Prosbu velkou mám aby jsi jsi zůstal se mnou a nenechal mě samotnou. Vím nemůžu ti bránit ale mé lásce k tobě se nedá zabránit....
Já vím jak mě má rád, ale řekne mi to snad? Já ho milju jak nejvíc to jde, ale. kdy mi to řekne i on? ´Vyhrkneto jak kostelní zvon? Proč mi to en dělá? Když mi říká jak jsem skvělá? Tak proč? Ach proč? Proč?
Vezmi si mně, cho´d se mnou, stejně jako s Terezou. Myslí že je něco víc, když poletí na měsí. Mě stačí že budu u tebe, a ne u žádného telete. Možná ti to tak nepříjde, ale jí to taky nadode, že jsi nej
Když se z okna podívám vidím bílou stráň. Sníh to ale není, jen pan mráz přijel k nám. Jinovatka se po oknech plíží a sníh se kvapem blíží. Tohle ovšem není to proč jsem začala psát, jen krásné ráno jsem ti chtěla přát.
Venku dneska leje, přesněji 19.5.2010.. zákazníků málo,zboží a práce hodně, od rána v jednom kuse ještě jsem si ani nesed.. Cígo v ruce hasej mi lehce kapky deště, mráz zebe mou studenou tvář od deště co se leskne.. Protože na Tebe teďka hrozně často mysl...