Moře - toť ubrus temný a každá vlna věčně neposedná na hřbetě bílou krajku má. A žlutý písek jemný stoupajíce jen tak ze dna jako zlatem mu boky spíná.
Verše prstem píšeš do písku, však jaká to marná snaha vždyť vlna, ruka moře nenechavá...
Přede mnou ležíš tu, jen v rouše Evině A matné světlo neonu Tě hladí měkce. Jindy tak hříšná, teď vypadáš nevinně, Tělo jak tahů pár, od malířova štětce.
Trochu chvěješ se - svou nahotu skrýváš, A srdce jak blázen poskočí najednou, Dech se mi ...