Ale ta slova, byť sebeupřímnější, se mu zdála málo; i připojil k nim ještě dvě sloky kancóny
Kdykoli, žel, mi něco připomene, že nemám nikdy již uvidět paní, pro niž hynu žalem, bolestná vzpomínka hned k srdci žene taková hoře valem, že říkám duši:...
Zemřela jeho nejšlechetnější paní; a tak místo radosti a slávy psal v nesmírném hoři
Mé oči hořem srdce zkormoucené strádají pláčem, který se z nich line, takový čas, že nemohu už dál; a chci-li ztišit bolest, jež mne žene blíž a blíž k Smrti, nezbývá...
Když však chtěl napsat k její oslavě velkou kancónu, přervala ji po první sloce smrt
Takový čas mne Láska svírala a přivykala žezlu ve své ruce, že jako dřív mě jenom týrala, nyní mi zase oblažuje srdce. Vždyť kdykoli mě zbavuje všech sil tak, že m...
Přes všechny bolestné předtuchy mu však Láska přinášela blaho, kdykoli přicházela provázena paní Vannou, kterou vzýval jeho přítel Guido, a paní Bice, kterou ctil on sám
Cítil jsem, jak se náhle budí ve mně milostný cit, jenž v hloubi srdce spal, a pak jsem...
Zanedlouho nato onemocněl sám a opatrován svou sestrou měl vidění, jež se mělo co nejdřív naplnit
Když ta tak mladičká a krásná paní seděla soucitná v mém pokojíku, tam, kde jsem volal Smrt už tolikrát, a viděla, jak pláču bez ustání, a slyšela, jak b...