Je tak těžké předstírat, že jsem v pohodě. Jen si nalhávat, že mi nechybíš a že život jde dále. Jenže takhle to nefunguje. Život bez tebe mi přestal fungovat.
Nechci žít ve lžích. Každý vidí, že padám na dno, když nejsi se mnou. Jen Ty mi dokáže...
Další noc v myšlenkách... Já chtěla bych být zas ta malá dívenka, co neřeší lásku jako selhání, co pořád nemá silné nutkání, řešit neřešitelné, odkládat nevyhnutelné, co jen usmívá se na všechny stejně, co ještě netuší, že někdy milovat je tak marné...
Tuzim len tvojou byt, tuzim len s Tebou zivot zit, tuzim len dotykoch tvojej dlane, tuzim po tom co laska dat dvom moze, tuzim a tuzit neprestanem, kym sa tvojou nestanem.
Měl bys říct, sbohem, loučím se, ty neříkáš nic, já popadám dech, skoro dusím se, nedá se s tím dělat víc Měl bys říct, promiň, neměl jsem, ty mlčíš, já ztrácím se v tom všem, snažím se být tišší ... Bolí to, nevím co víc, zlobím se, ale spíš ...
Říkáš, mám tě rád, ale vím, že lžeš říkáš, jsem přece tady, mám pocit, že být nechceš, říkáš, tak rád se tě dotýkám ... je to jen iluze ale, jen další lži, říkáš, chybíš mi ... ale stále jen jedeš si to svý, říkáš, nemůžu dneska ... říkal jsi to ale už i ...
Podívej, klesá poslední list, stržený studeným větrem. A ještě se zatřepotá než ho řeka odnese do neznáma jako mnoho jiných bez milosti, slitování... Bojím se větru vanoucího z blízkých hor. Když zavoní sněhem, je jako smrt, co zakrývá náš ...