Jak ledovec taji, když v náruči mě držíš tak pevně umíš obejmout, doufám že se zdržíš. Tvoje horké dlaně po těle mě hřejí, mé roztoužené rty, políbit Tě chtějí..
Přivírám oči a vnímám naše jemné doteky, jen svíčka lehce plápolá a jsme zabaleni do deky...
Pokaždé co se na mě koukneš, Ještě více lásky do mě foukneš, Když jsem s tebou jsem tak šťastný, Mé srdce zase není prázdný, Konečně se můžu smát, S tebou holka já jsem vážně rád, Bolí to když nejsi semnou, Prosím tě zůstaň mojí ženou, Očka modré...
Přišel jsi tak rychle, nečekán přišel jsi... a já měla dveře dokořán, přijímala jsem vše, co jsi mi dával, úplně všechno, ty jsi mým světem doslova mával ... Jen tak, tím že jsi přišel a najednou jsi tady byl, znala jsem tě jen pár minut... a prosila zůst...
Kolko sanci clovek dostane kym pochopi co mal, kolko smutnych chvil musi prejst, kym srdce vychladne, je to tazka doba, ale vzdycky si jeden k druhemu cestu najde, vzdycky si dokazu odpustit, lebo laska robi divy, staci pevne na nohach stat, verit ...
Srdce ze srdce poví, že službu ještě nevypoví. V období chladu srdce není, to protože to hodně bolí. Nová naděje jizvy zhojí, jako voda vlévá se láska potají. Když pak srdce přeteče, myšlení ti uteče. uteče i tento rým, vždyť život je šprým....