Když je něco špatně.

Každý večer
mi něco schází,
Když..
den co den počítám,
dny ,v diáři.

Po čase..
začalo to být jiný.
Čím dál víc
mi tu něco chybí.

Kde jsou ty smsky
co jsi mi psávala?
Kde je ten „miláček“?
jak si mi říkala…

Kde je to “těším se
a počítám dny“
Kde je to krásný?
proč teď je to zlý?..

Sedět tu,
připadat si opuštěný
myslet na Tebe,
na odpuštění..

Něco se rozpadlo
uvnitř mě,
Jak láska povadlo
spoustu citů ve mně .

Krásný časy
zapomenout nedá se.
Byl bych blázen
vím,že vrátit to nelze.

Věz že tohle jsem psal večer
sám tu seděl
potichu brečel.

Nemůžu zapomenout,
proto nechám své slova
ve verších plynout.


Stále před očima mám,
tvou tvář,
tvůj úsměv,
hezký jak svatozář.

Včera,když já pil,
ze svého srdce,
city ven lil.

Nechtěl jsem
chci zpátky to co se stalo.
Stále ale nevím,
co v srdci mém se dělo.

Jak mi je
když pomyslím na to
že dál ti nebudu říkat
„ty si moje zlato“..

Tolik jsem si zvykl
jezdit tam za Tebou,
tolik jsem si zvykl,
na to že jsi v objetí..se Mnou.

Slzy tečou proudem
když vzpomenu si,
nikdy to dál nebylo
až s Tebou,to mé srdce zažilo.

To tak silný
naráz se pryč dalo.
Jak celý svět pro mě
se to změnilo.

Nejhorší dny
člověk má v životě
když sedí doma sám,
nehnutě o samotě.

Tráví všechnu bolest
když z jeho srdce mu prchá
ta neřest,
a on to vše nechá.


Nechám to psáno tak
jak psáno to bylo
do slov a odstavců
ty city chytlo.

Furt vzpomínám,
v myšlenkách se probírám,
konce sou na nic,
pozdě se vzpamatovávám.

Sedět tu v koutě,
ve tmě,
s notem na klíně,
přemýšlet o tvé vině či nevině.

Mrtvému před očima
promítá se život.
Tak mě,
pomalu cinká srdce tlukot.

Myšlenky mě napadly
že já mohl odejít bych
pryč na vždy,
problémy by opadly.

Snad náhoda
možná podvědomí
přimělo mě k čistému
a jasnému myšlení.

Já zůstal tu,
nikam nešel,
ještě nebyl čas,
abych na vždy odešel.

Tak uvažoval jsem já,
stydím se za to.
O smrti uvažovat
Proč zlato...

Bez tebe
nebo s Tebou.
Musím dál
na cestu temnou.

Přesto že toužím zapomenout,
volně zas dýchat.
Já chci bez tebe jít dál,
z místa se hnout.

Musím zapomenout…
Můj stín odchází
já zůstávám stát
já vím že už není,
čeho se bát.