Minulost, co se nevrátí.

Vzpomínáš ?
Jeden večer,
my dva spolu.
Tvůj úsměv,
smějící se na mně,
znovu a znovu.

Někde tam v dáli
kde řeky nekonečně tečou,
kde krásné chvíle,
pomalu se vlečou.

Svíčka a šum.
Další polibek
přišel ke mně,
k mojí rtům.

Vídávám to,
ve svých snech,
mně a Tebe..
tvůj rychlý dech.

K neuvěření,
to co se dělo,
tak krásný bylo to,
co se tam stalo.

Teď každý večer,
já myslím na Tebe,
jak každou z nocí,
já se dívám na nebe.

Mám povinnost...
co srdce mé mi dalo,
chránit tě a pomáhat
a tak dál, není toho málo…

Když něco
bude tě trápit,
nemusíš se bát,
své starosti mi můžeš říci,
já budu ti naslouchat.

Vždy utřu tvé slzy
polibek dám,na tvou tvář,
úsměv vrátím ti brzy,
ať září jak svatozář.

Bude líp,
starosti své překonáš,
budu tu pro Tebe,
vždy mě tu pro sebe máš.

Jsou to jen blbý verše,
nic jiného nezbývá,
myšlenky sou stále zde,
v hlavě mi jich přebývá.

Každý den,
mám k tobě blíž,
těžká cesta to je,
ale ty to víš.

Poznávat tě budu chtít
tolik dalších chvilek,
s tebou mít.

Nebuď smutná,
já tu jsem,
pomůžu ti vždy,
jen tobě jen.

O tebe?
já budu se rvát.
Pro tebe?
já budu tu na věky stát.