O mé lásce

Kráčím cestou,kde všude kolem tmavý les,
na koruny dřevin počne stoupat pohled muj,
nádherný tam vidím obraz,za kterým bych na nebesa lez,
nevidím tam šišky plné jader,ale oči,jež krášlý obličejík tvuj.

Oči kloužou na zem k mechovině,bedla hrdě se tam tyčí,
pro mne není houbou pouhou,její křivky,tvojím tělem jsou,
tahle krása je ted tvoje,hlas muj v duchu křičí,
tebe v ní já utrhnu si,vezmu domu a tam už navždy budeš mou.

Není to jen les,kde já vidím všechno jako tebe,
všude kolem,kde nacházím se,provází mne tvoje tvář,
při dešti tvoje slzy dopadají na mne z nebe,
když pohladí mne slunce teplem,je to tvého smíchu zář.

Nejen oči moje,a nejen kuže má,pocitují tvoji přízen,
v hlavě tě mám také plno,jako droga moji mysl živíš,
ve vodě tě vidím třpytit,a já pocituji náhle žízenˇ,
jsi tu prostě všude kolem,miluji tě,vždyt ty víš.