Opouštím tě

Neber mě tak, že mě budeš vždy mít,
přijdou jiní a ty budeš koukat jako nikdy,
a potom až bude zase někdy chtít,
řeknu ti, že někdy jindy.

Nic není jisté, ani já,
možná v to doufáš,
časem se ti budu smát,
jak na mě koukáš.

Hodnota člověka ti nic neříká,
jsem ta, která tě musí opustit,
ta, která před tebou nyní utíká,
nebudu do tebe furt hustit.

Už nikdy se nevrátím,
ač mě to bude táhnout,
s tebou čas ztratím,
nenechám se stáhnout.

Možná někoho někdy najdeš,
bude ti líp, nebudeš mít mě,
konečně na mě zapomeneš,
a budeš žít a to šťastně.

Některá ti bude všechno odpouštět,
bude ti věřit, ty jí budeš ale jen lhát,
nebude tě chtít ani opouštět,
bude se totiž i sama hodně bát.

Ne, že by se bála tebe,
bojí se samoty, jako já,
díky tobě, ztratila sebe,
není poslední, ale stá.

Doufám, že jednou budeš hodný,
abych se s úsměvem mohla dívat,
vzpomínat na krásně strávené dny,
třeba o tobě znovu začnu i snívat.

Ty jsi podvedl, ty jsi zklamal,
já jsem se jenom snažila,
ty jsi mě jenom klamal,
s tebou jsem čas mařila.

Měj se zatím hezky,
teď vyjde to slunce,
nebudou blesky,
jsme u konce.

U konce naší cesty,
mrzí mě to hodně,
zatnu pěstí,
jsem na dně.

Chci být s tebou, nejde to,
nemůžu žít s tebou,
nikdy nebude zapomenuto,
snad budeš vzpomínat s něhou.