Při tobě

V jednu ruku, spojily se naše ruce,
všechno říká se lehce, jde to těžce,
rozdělit něco, co člověk ani nespojil,
někdy na to nemá dostatek sil.

Odloučení od člověka hodně bolí,
oči i srdce zároveň slzy velmi roní,
jenže koho zajímá, všem je to fuk,
jako by mi do srdce zalétl puk.

Střepy nosí štěstí, slzy ale ne,
věděla jsem, že nepřejde to hned,
život jednoduše není med,
ze slunce je najednou led.

Srdce právě bolestí silnou praská,
nikdo neví, jak je bolest obrovská,
ničí mě pohled, vzpomínky i dotek,
ty jsi byl ten, který z toho boje utekl.

Třebaže jednou bude dobře, kdo ví,
bohužel nyní mi to už nikdo nepoví,
důvod k mému úsměvu už tu není,
úsměv v pláč se rychle změní.

Pamatuj, že při každém kroku,
budu vždy stát při tvém boku,
budu tě mlčky držet za tvou ruku,
ty to nebudeš vědět, vskutku.