VÍŠ....

Upadá rosa v kámen,
padá jako slza nocí
...divočí, když dopadá.
Rozpadá se v prach,
doznává konec, ví, že ráno
...ráno nedojde, jako stmívání.
Ví, že život pomíjí
Že i láska srdce opustí,
že dojde v nové stmívání...

Tryzny rán jsou jak chlad,
bez odezvy, gest mávnutí.
Pohled v očích mrazí víc,
než procházka po laně
v údolí, tvých rozmarů.

Víš....

Doznáme konce slov,
když rozpaky rozesmějí dav.
Rozplakají nov, když upadá
rosa v rámě, tvrdou zem.
Víme, žalm je jen metodou
k uzavření mysli v lež.
Když píseň kterou pěješ,
je jen odezvou tvých her.

Hrdě stojí vojáček,
střežíc snadnou cestu vpřed.
Neutuší, o kolik je připraven.
Kolik kapek, upadá v ráně pušky.
Kolik růží, vinou nevůlí dopadnou
...kolik jich té noci slibem raní,
raní jako slova, kdysi upřímné lásky.
Jako zpráva o konci a novém začátku,
začátku v druhém břehu....

Doznáme konce slov,
když rozpaky rozesmějí dav.
Rozplakají nov, když upadá
rosa v rámě, tvrdou zem.
Víme, žalm je jen metodou
k uzavření mysli v lež.
Když píseň kterou pěješ,
je jen odezvou tvých her.

Vím,
rosa kdysi chránila a zem kvetla.
Tu písně, tu jsi ji darovala.
Ve slibu, slibem svých her...
když rozpak rozesmál dav.
Rozplakají nov, když upadá
rosa v rámě, tvrdou zem.
Víme, žalm je jen metodou
k uzavření mysli v lež.
Když píseň kterou pěješ,
je jen odezvou tvých her.