Básničky
Ta která nám dává ovoce i obilí,
všechno to co pole nebo sady zrodily.
Poskytuje domov prostor k životu,
bez ní bychom tu jistě nebyli.
Ať už ji stvořil kdokoli
v tom složitém, vesmírném soukolí,
je dobře, že to udělal
a planetu zemi nám darem dal…...
všechno to co pole nebo sady zrodily.
Poskytuje domov prostor k životu,
bez ní bychom tu jistě nebyli.
Ať už ji stvořil kdokoli
v tom složitém, vesmírném soukolí,
je dobře, že to udělal
a planetu zemi nám darem dal…...
Ó bázni Tanečnice pavučin
tkaných osudem nevidomým
Básni z níž poztrácel jsem
téměř všechna slova
ty všudypřítomná básni
Pln pokušení sloučit sporá upamatování
v novou zářivou věrnost
brodím se listím podzimním
jako bych šlapal po roztříš...
tkaných osudem nevidomým
Básni z níž poztrácel jsem
téměř všechna slova
ty všudypřítomná básni
Pln pokušení sloučit sporá upamatování
v novou zářivou věrnost
brodím se listím podzimním
jako bych šlapal po roztříš...
Tak dlouho hledá řeka své koryto
až si je najde
A potom sbohem řečiště
Schni si a lapej po vzduchu
uvyklé dýchat žábrami lásky
Jen malá perla zůstane
ztracená někde v trávě
až si je najde
A potom sbohem řečiště
Schni si a lapej po vzduchu
uvyklé dýchat žábrami lásky
Jen malá perla zůstane
ztracená někde v trávě
XXX. Šňůra
EDUARDU MANETOVI
„Iluze,“ pravil mi přítel, „jsou snad tak nespočetné jako vztahy lidí
mezi sebou nebo jako vztahy lidí a věcí. A když iluze zmizí, to jest,
když vidíme bytost nebo fakt tak, jak existuje mimo nás, zakoušíme
bizarní pocit, z pol...
EDUARDU MANETOVI
„Iluze,“ pravil mi přítel, „jsou snad tak nespočetné jako vztahy lidí
mezi sebou nebo jako vztahy lidí a věcí. A když iluze zmizí, to jest,
když vidíme bytost nebo fakt tak, jak existuje mimo nás, zakoušíme
bizarní pocit, z pol...
Vzpomínám na ty časy,
kdy hrůzou mi vstávaly vlasy,
když musela jsem ráno do školy
a po večerech si psát úkoly,
to záškoláctví je v rodině asi.
kdy hrůzou mi vstávaly vlasy,
když musela jsem ráno do školy
a po večerech si psát úkoly,
to záškoláctví je v rodině asi.
Zima ze spánku se probudila,
sníh zasypal vesnice i města.
Mráz s chutí pustil se do díla,
stromkům nesmí chybět bílá vesta.
Z kopce dolů jedou děti na saních,
starší snowboard či lyže navlékly.
Údolím ozývá se veselý smích,
i když mráz do tváří...
sníh zasypal vesnice i města.
Mráz s chutí pustil se do díla,
stromkům nesmí chybět bílá vesta.
Z kopce dolů jedou děti na saních,
starší snowboard či lyže navlékly.
Údolím ozývá se veselý smích,
i když mráz do tváří...
Vyjela paní do přírody,
vyjela s milým v kočáře
a on už v městě chystal svody,
ba vedl si tak bujaře,
že paní začala mu kvílet,
když ji tak zhurta dobýval:
To bude, pane, krátký výlet,
jestli to takhle půjde dál.
vyjela s milým v kočáře
a on už v městě chystal svody,
ba vedl si tak bujaře,
že paní začala mu kvílet,
když ji tak zhurta dobýval:
To bude, pane, krátký výlet,
jestli to takhle půjde dál.
Památce Jana Nerudy
Hubeným hláskem umíráčku
jedinkrát k otci něha zazněla
když umíral Syn nabral k áčku
a nade vším se hlína zavřela
Maminka Máma To je jiná
ta nikomu nic nepoví
když schová hlavu v důlku klína
hned maska spadne chlapovi...
Hubeným hláskem umíráčku
jedinkrát k otci něha zazněla
když umíral Syn nabral k áčku
a nade vším se hlína zavřela
Maminka Máma To je jiná
ta nikomu nic nepoví
když schová hlavu v důlku klína
hned maska spadne chlapovi...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva