Básničky
XXXIV. Již!
Již stokrát slunce, zářivé nebo zasmušilé, vytrysklo z té obrovské
mořské kádě, jejíž břehy lze stěží postřehnout. Stokrát se, zářící nebo
zamračené, opět ponořilo ve svou nesmírnou večerní lázeň. Již
hezkých pár dní mohli jsme pozorovat protější...
Již stokrát slunce, zářivé nebo zasmušilé, vytrysklo z té obrovské
mořské kádě, jejíž břehy lze stěží postřehnout. Stokrát se, zářící nebo
zamračené, opět ponořilo ve svou nesmírnou večerní lázeň. Již
hezkých pár dní mohli jsme pozorovat protější...
Ahoj školo, loučíme se,
blíží se nám super prázdniny!
Rozprchneme se po lukách či lese...
opustíme blízkost naší rodiny.
Pojedeme do daleka,
slunci nastavíme líc,
prázdninová cesta čeká,
tak jí pojďme všichni vstříc.
blíží se nám super prázdniny!
Rozprchneme se po lukách či lese...
opustíme blízkost naší rodiny.
Pojedeme do daleka,
slunci nastavíme líc,
prázdninová cesta čeká,
tak jí pojďme všichni vstříc.
Jak kvítek, který vadne,
jak světlo lampy za dne,
jak pousmání chladné
jsi zbytečná.
Jak prach, jenž na stůl sedne,
jak dálky nedohledné,
jak odmocnina z jedné
jsi zbytečná.
Jak suché větve lísky,
jak rozfoukané třísky,
jak žluté pouštní pí...
jak světlo lampy za dne,
jak pousmání chladné
jsi zbytečná.
Jak prach, jenž na stůl sedne,
jak dálky nedohledné,
jak odmocnina z jedné
jsi zbytečná.
Jak suché větve lísky,
jak rozfoukané třísky,
jak žluté pouštní pí...
Teď ve tmách Lethe prsty své mokří
v tom toku z praménků smrtelných potů
Kterak my živí tam najdeme brod
Nenajdem nenajdem Jen slova osiřelá
a verše v smuteční kápi tam kráčí
žalostně zmarnělé záhy se potácí zpět
v tom toku z praménků smrtelných potů
Kterak my živí tam najdeme brod
Nenajdem nenajdem Jen slova osiřelá
a verše v smuteční kápi tam kráčí
žalostně zmarnělé záhy se potácí zpět
Mlčky stojíme
Nad hrobem
Naší lásky
Jen oči
Kladou si otázky
Kdo je vinen
Její smrtí
Sobectví
A chtít mít víc
Než ten druhý
Teď máme
Z nocí bezesných
Pod očima kruhy
Ty kruhy
Nejsou záchranné
Vždyť mrtvá láska...
Nad hrobem
Naší lásky
Jen oči
Kladou si otázky
Kdo je vinen
Její smrtí
Sobectví
A chtít mít víc
Než ten druhý
Teď máme
Z nocí bezesných
Pod očima kruhy
Ty kruhy
Nejsou záchranné
Vždyť mrtvá láska...
XXXIII. Opíjejte se!
Je třeba být stále opilým. V tom je vše: toť jediná otázka. Abyste
necítili strašlivé břímě Času, jež drtí vaše ramena a ohýbá vás k zemi,
je třeba opíjet se bez oddechu.
Ale čím? Vínem, poezií nebo ctností, čím chcete. Ale opíjejte se....
Je třeba být stále opilým. V tom je vše: toť jediná otázka. Abyste
necítili strašlivé břímě Času, jež drtí vaše ramena a ohýbá vás k zemi,
je třeba opíjet se bez oddechu.
Ale čím? Vínem, poezií nebo ctností, čím chcete. Ale opíjejte se....
Dnešek já si hodně cením,
přinesl jsi vysvědčení
- známky z maturitní zkoušky,
já hltám plnými doušky.
Výborné máš hodnocení,
za to si tě, „chlape”, cením,
dobře ses úkolu zhostil
a vykročil vstříc dospělosti.
přinesl jsi vysvědčení
- známky z maturitní zkoušky,
já hltám plnými doušky.
Výborné máš hodnocení,
za to si tě, „chlape”, cením,
dobře ses úkolu zhostil
a vykročil vstříc dospělosti.
Ležíme sobě v objetí, zasaženi vášní plamenem
Směsice sténání a vzdechů je slyšet pokojem
Těla jsou propletena a oči planou
Pak ztrácí na výrazu a po extázi hasnou
Ta touha prastará jako lidstvo samo
Každého potkává, naplňuje a spaluje
A nutí říkat ANO...
Směsice sténání a vzdechů je slyšet pokojem
Těla jsou propletena a oči planou
Pak ztrácí na výrazu a po extázi hasnou
Ta touha prastará jako lidstvo samo
Každého potkává, naplňuje a spaluje
A nutí říkat ANO...
Tekuté štětce dešťů
malují nám jaro
tisíci kopýtky listů strom hrabe ve větru
Dej pozor slovo ať barvy nesetru
v tom čase který vzteká se a pění
jak ďábel do kropenky namočený
Vizte krajina je připravena pro malíře
Už jde a po paletě roz...
malují nám jaro
tisíci kopýtky listů strom hrabe ve větru
Dej pozor slovo ať barvy nesetru
v tom čase který vzteká se a pění
jak ďábel do kropenky namočený
Vizte krajina je připravena pro malíře
Už jde a po paletě roz...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva