Básničky
S druhými šel, když bylo třeba.
Život je prostý jako chleba:
zrodíš se, musíš umřít zas,
tak jako v poli žitný klas.
Co ztratil tenkrát, když se shýbal
nad tvrdou zemí? Či snad líbal
tu zem, když v boji na bodák
svým tělem přikryl rudý mák?
...
Život je prostý jako chleba:
zrodíš se, musíš umřít zas,
tak jako v poli žitný klas.
Co ztratil tenkrát, když se shýbal
nad tvrdou zemí? Či snad líbal
tu zem, když v boji na bodák
svým tělem přikryl rudý mák?
...
Já zemřela jsem pro krásu a ledva
mě uložili do země,
kdos jiný zemřel pro pravdu
a pochován byl vedle mne.
Zeptal se tiše, proč jsem odešla?
„Pro krásu“ — zašeptla jsem zbytkem sil.
„Já pro pravdu — ta s krásou jedno je;
patříme k sobě,“ odvětil....
mě uložili do země,
kdos jiný zemřel pro pravdu
a pochován byl vedle mne.
Zeptal se tiše, proč jsem odešla?
„Pro krásu“ — zašeptla jsem zbytkem sil.
„Já pro pravdu — ta s krásou jedno je;
patříme k sobě,“ odvětil....
Pod koly tříkolky cesta utíká,
táhne se lesem kolem rybníka.
Vysoké stromy na břehu stály,
poryvy větru je s kořeny vytrhaly.
Ta masa listí a dřeva veliká,
obrůstá mechem a hnije ve vodě rybníka.
U vývratů mohutné jámy až do cesty,
hluboké jak d...
táhne se lesem kolem rybníka.
Vysoké stromy na břehu stály,
poryvy větru je s kořeny vytrhaly.
Ta masa listí a dřeva veliká,
obrůstá mechem a hnije ve vodě rybníka.
U vývratů mohutné jámy až do cesty,
hluboké jak d...
Prožila jsem ten pohřeb ve svém mozku,
ty návštěvy, jichž kroky temně
po domě dupaly a dupaly,
až se to začlo prolamovat ve mně.
Když konečně se všichni usadili,
smuteční obřad tísnil moji duši
jako buben, který buší, stále buší,
div mi rozum neohlu...
ty návštěvy, jichž kroky temně
po domě dupaly a dupaly,
až se to začlo prolamovat ve mně.
Když konečně se všichni usadili,
smuteční obřad tísnil moji duši
jako buben, který buší, stále buší,
div mi rozum neohlu...
Andělů bude plný kraj
/ti směli na zem vždy/ a my
budeme vzhlížet nad propastí tmy.
Výčitky, závist, stud a vztek
vyplní věčnost úplnou:
tak bude ztrestán dlouhý věk
zla páchaného pod lunou.
/ti směli na zem vždy/ a my
budeme vzhlížet nad propastí tmy.
Výčitky, závist, stud a vztek
vyplní věčnost úplnou:
tak bude ztrestán dlouhý věk
zla páchaného pod lunou.
Pavouček plachtí povětřím
a nebe nad krajinou
nám nepoví, kde podzim spí,
až vůně z polí minou.
Mateřídouška, tymián,
kvítí všech včel, bzukot všech rán!
Nepoví nám, té modře dech
kam za pár dnů se ztratí.
Svět dosud tone v zářných snech,...
a nebe nad krajinou
nám nepoví, kde podzim spí,
až vůně z polí minou.
Mateřídouška, tymián,
kvítí všech včel, bzukot všech rán!
Nepoví nám, té modře dech
kam za pár dnů se ztratí.
Svět dosud tone v zářných snech,...
Jen bzukot mouchy, když jsem umírala.
Je vprostřed ticha tělo mé.
To ticho ve vzduchu, když zuří bouře
a vprostřed náhle ustane.
Kol všichni, oči vyplakány, by rádi
přispěli dechem na pomoc,
ve chvíli poslední, kdy velká Smrt
má dokázat svou moc....
Je vprostřed ticha tělo mé.
To ticho ve vzduchu, když zuří bouře
a vprostřed náhle ustane.
Kol všichni, oči vyplakány, by rádi
přispěli dechem na pomoc,
ve chvíli poslední, kdy velká Smrt
má dokázat svou moc....
Ve víru vášně - hlava se mi točí,
ale po chvíli, vše se jinam stočí.
Nic nikdy netrvá věčně,
ani to, co sliboval jsi slečně.
Každý by chtěl sladký život mít,
jen ten osud jinak píská!
Jak jen šťastně životem jít?
Jen pokorný člověk, dobrou radu ...
ale po chvíli, vše se jinam stočí.
Nic nikdy netrvá věčně,
ani to, co sliboval jsi slečně.
Každý by chtěl sladký život mít,
jen ten osud jinak píská!
Jak jen šťastně životem jít?
Jen pokorný člověk, dobrou radu ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva