Básničky
Duše si vybírá pro sebe společnost,
pak dveře zavírá;
a její božské vznešenosti
již nikdo se nevtírá.
Nehnutě pozoruje, jak kočár čeká
u jejích nízkých vrat;
nehnutě císař kleká
na její práh.
Viděla jsem, jak z velkého národa
jednomu jen dá zn...
pak dveře zavírá;
a její božské vznešenosti
již nikdo se nevtírá.
Nehnutě pozoruje, jak kočár čeká
u jejích nízkých vrat;
nehnutě císař kleká
na její práh.
Viděla jsem, jak z velkého národa
jednomu jen dá zn...
Měli jsme se už jako děti rádi
a máme se dodnes.
Kolem nás byli kamarádi,
jen to mládí - nám už čas odnes.
Mládí se nikdy nevrátí,
ale máme na co vzpomínat!
Co jsme prožili - nikdy se neztratí,
snažíme se, to stáří nevnímat.
Čas kolem tak...
a máme se dodnes.
Kolem nás byli kamarádi,
jen to mládí - nám už čas odnes.
Mládí se nikdy nevrátí,
ale máme na co vzpomínat!
Co jsme prožili - nikdy se neztratí,
snažíme se, to stáří nevnímat.
Čas kolem tak...
Takto hra lidská
řečnicko-taktická
faktografická,
nadto epická
pantomimická.
Zato ta etická,
řeší svou zblízka
lež, jež se blýská.
Vzato tak křehčí
anatomická.
řečnicko-taktická
faktografická,
nadto epická
pantomimická.
Zato ta etická,
řeší svou zblízka
lež, jež se blýská.
Vzato tak křehčí
anatomická.
Včera letěl vzduchem první bílý vlas.
Zazvonil,
když zvolna k zemi padal -
a slova,
hrubá nepokorná slova
v hrdle uvázla mi jako rybí kost.
Mé léto,
ty už také šedivíš?
Je tomu tak
a podzim přijde zítra.
Zas celé stromy budou odlétat,
za...
Zazvonil,
když zvolna k zemi padal -
a slova,
hrubá nepokorná slova
v hrdle uvázla mi jako rybí kost.
Mé léto,
ty už také šedivíš?
Je tomu tak
a podzim přijde zítra.
Zas celé stromy budou odlétat,
za...
Duše otrocká, tvář hrdá,
bída, nuda, chlad a dým.
Pyšné město, žulo tvrdá
s nebem bledězeleným,
přec jen časem se mi steskne
po tvých šerých ulicích,
kde se zlatá kadeř leskne,
malá nožka šlape sníh.
1828
bída, nuda, chlad a dým.
Pyšné město, žulo tvrdá
s nebem bledězeleným,
přec jen časem se mi steskne
po tvých šerých ulicích,
kde se zlatá kadeř leskne,
malá nožka šlape sníh.
1828
Bázlivě zaklep; Caesaři to jsou.
Snad doma jsou zas —
pak prchni, nevědomky stoupl jsi
na sám práh zkáz.
Zbavili se toho, čím byl jsi,
už před mnoha sty let;
a když tě napadnou slovy: „Jak ses měl?“,
co můžeš dát za odpověď?...
Snad doma jsou zas —
pak prchni, nevědomky stoupl jsi
na sám práh zkáz.
Zbavili se toho, čím byl jsi,
už před mnoha sty let;
a když tě napadnou slovy: „Jak ses měl?“,
co můžeš dát za odpověď?...
To mocné odpoledne odešel.
K svému soudu se blíží.
Veliká oblaka se uklánějí,
tiše stvoření vzhlíží.
Tělo se vzdává, mizí,
beztělesno nastává,
dva světy jako diváci se tratí
a duše sama zůstává.
K svému soudu se blíží.
Veliká oblaka se uklánějí,
tiše stvoření vzhlíží.
Tělo se vzdává, mizí,
beztělesno nastává,
dva světy jako diváci se tratí
a duše sama zůstává.
Tak smekám sombrero,
dnes vše nám hraje,
na nebi slunce pěkně hřeje a vítr v kraji vlaje,
začali jsme skromně pod širou střechou,
ted´svět se směje na nás rozvětvenou dechou,
viděl´s,jak letí to aero mrakem?
říkej mi blázne nebo klidně ptákem,
vysok...
dnes vše nám hraje,
na nebi slunce pěkně hřeje a vítr v kraji vlaje,
začali jsme skromně pod širou střechou,
ted´svět se směje na nás rozvětvenou dechou,
viděl´s,jak letí to aero mrakem?
říkej mi blázne nebo klidně ptákem,
vysok...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva