Básničky
Tak hle, jak se perou, jen pohleďte na ně,
jak úplatky berou a svrbí je dlaně,
jen pohleďte na ně, jak zatančí tance,
když namísto daně jim dají kus žvance.
®: Pít, klít, rouhat se víře,
pak sedět v díře nějaký rok,
klít, pít, co hrdlo ráčí,
vždyť o...
jak úplatky berou a svrbí je dlaně,
jen pohleďte na ně, jak zatančí tance,
když namísto daně jim dají kus žvance.
®: Pít, klít, rouhat se víře,
pak sedět v díře nějaký rok,
klít, pít, co hrdlo ráčí,
vždyť o...
Má kukla mne tísní a trýzní,
svá křídla nejasně tuším,
kol sebe cítím vzduch a barvy —
šat, v kterém žiji, mne kruší.
Motýl přec musí naposled
zbavit se pout a létat,
vánky nebe mu patří,
vznešené louky léta.
Leč já se jen náznaků chytám,
znam...
svá křídla nejasně tuším,
kol sebe cítím vzduch a barvy —
šat, v kterém žiji, mne kruší.
Motýl přec musí naposled
zbavit se pout a létat,
vánky nebe mu patří,
vznešené louky léta.
Leč já se jen náznaků chytám,
znam...
Pomaloučku podzim přichází,
všemi barvami bude zářit.
Člověk i v něm klid nachází,
uvidíme - jak se bude na nás tvářit.
Lístečky budou na zem padat,
větřík si s nimi i rád pohraje,
poslední kvítečky budou zvadat,
snad bude krásný pohled do kraje...
všemi barvami bude zářit.
Člověk i v něm klid nachází,
uvidíme - jak se bude na nás tvářit.
Lístečky budou na zem padat,
větřík si s nimi i rád pohraje,
poslední kvítečky budou zvadat,
snad bude krásný pohled do kraje...
Dnes večer je severní nebe
z bronzu a žáru!
Soulad jeho tvarů
je obrácen jen v sebe,
vzdálen zmatku lidí země,
vznešený, lhostejný
je k vesmíru i ke mně,
až vše se ve mně šíří
a do mé prosté duše padá
odlesk jejich majestátu.
Na útlém stvol...
z bronzu a žáru!
Soulad jeho tvarů
je obrácen jen v sebe,
vzdálen zmatku lidí země,
vznešený, lhostejný
je k vesmíru i ke mně,
až vše se ve mně šíří
a do mé prosté duše padá
odlesk jejich majestátu.
Na útlém stvol...
Přelité moře
jas paprsků zmlklých v tůních
sůl vmetená do spánků
Pevnina bobtnající životem
tichých červánků
Tvář člověk jsou brázdy malých polí
kolem pahorku
a čas ....
ten míjí na denním palouku
jas paprsků zmlklých v tůních
sůl vmetená do spánků
Pevnina bobtnající životem
tichých červánků
Tvář člověk jsou brázdy malých polí
kolem pahorku
a čas ....
ten míjí na denním palouku
Ze strnišť již vítr fouká,
po obloze mraky se honí.
Mokré domy a zmáčená i louka,
nebe chladné slzy roní a roní.
Kapky deště vytrvale bičují lístky květů,
které nemilosrdně zavírají se před včeličkou.
Měsíci září dej ještě šanci babímu létu,
pok...
po obloze mraky se honí.
Mokré domy a zmáčená i louka,
nebe chladné slzy roní a roní.
Kapky deště vytrvale bičují lístky květů,
které nemilosrdně zavírají se před včeličkou.
Měsíci září dej ještě šanci babímu létu,
pok...
Příroda měla zlost,
že vyzvala jsem každý vítr k závodu;
poslala na mne skutečnost,
ta protrhla plášť mého balónu.
že vyzvala jsem každý vítr k závodu;
poslala na mne skutečnost,
ta protrhla plášť mého balónu.
Jsem džbánem bez ucha
Jsem píseň bezduchá
Jsem hostina bez hostí
A tím kdo se vždy postí
Když
Lásko
Odcházíš
Jsem bez světla lampou
Když ruce mé tápou
V tom prázdném prostoru
Hledajíc oporu
...
Jsem píseň bezduchá
Jsem hostina bez hostí
A tím kdo se vždy postí
Když
Lásko
Odcházíš
Jsem bez světla lampou
Když ruce mé tápou
V tom prázdném prostoru
Hledajíc oporu
...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva