Básničky
Nezdrtil srdce klacek,
nezdrtil je kámen —
tak malý bič, že nespatříš jej,
já poznala jsem,
jak šleh tu bytost zázračnou,
až pod ním zhroutí se;
bič jméno má tak vznešené,
že nevyslovíš je.
Velkomyslná jako pták,
jenž před chlapcem se skryl...
nezdrtil je kámen —
tak malý bič, že nespatříš jej,
já poznala jsem,
jak šleh tu bytost zázračnou,
až pod ním zhroutí se;
bič jméno má tak vznešené,
že nevyslovíš je.
Velkomyslná jako pták,
jenž před chlapcem se skryl...
Stín kráčí potichu za mnou
a já utéci se mu snažím.
Bude konečně štěstí se mnou?
Všechny své síly do toho vložím.
Ať životem šťastně proplouvám,
vždyť vím, že vždy nesvítí sluníčko.
Dávno se životem nesmlouvám,
tak jen o to štěstí - prosím malič...
a já utéci se mu snažím.
Bude konečně štěstí se mnou?
Všechny své síly do toho vložím.
Ať životem šťastně proplouvám,
vždyť vím, že vždy nesvítí sluníčko.
Dávno se životem nesmlouvám,
tak jen o to štěstí - prosím malič...
Od zítřka chodím hlavou dolů
jde mi to ztuha – začínám
co uletělo z mého stolu
spadne mi zpátky do klína
udělám radost vlastní ženě
to bude hezké, řekl bych
neboť, kdo chodí obráceně
ten nemá hlavu v oblacích
z vodopádů jsou vodotrysky...
jde mi to ztuha – začínám
co uletělo z mého stolu
spadne mi zpátky do klína
udělám radost vlastní ženě
to bude hezké, řekl bych
neboť, kdo chodí obráceně
ten nemá hlavu v oblacích
z vodopádů jsou vodotrysky...
Mé srdce, zapomenem na něj!
Kdyby to dnes tak šlo.
Ty zapomeň na jeho vroucnost,
já zapomenu na světlo.
Až dokážeš to, řekni mi,
pak myšlenky své zaženu,
pospíchej, vždyť loudáš se,
a já zas na něj vzpomenu.
Kdyby to dnes tak šlo.
Ty zapomeň na jeho vroucnost,
já zapomenu na světlo.
Až dokážeš to, řekni mi,
pak myšlenky své zaženu,
pospíchej, vždyť loudáš se,
a já zas na něj vzpomenu.
Zatáhlo se na obloze,
s náhlou snahou změna dlouze.
Déšť vjem pustil slabě, prudce,
ztřeštěn hustý, sladěn v půlce.
Z teplot tropů vane chladem,
tempo skoku zrádně pádem.
Letní zvrat to ze dne na den,
jedinkrát své takto zvedne....
s náhlou snahou změna dlouze.
Déšť vjem pustil slabě, prudce,
ztřeštěn hustý, sladěn v půlce.
Z teplot tropů vane chladem,
tempo skoku zrádně pádem.
Letní zvrat to ze dne na den,
jedinkrát své takto zvedne....
Elysium není vzdálenější
než pokoj nejbližší,
když tam čeká přítel,
radost nebo neštěstí.
Jakou sílu v sobě duše má,
že snese, když se šeří,
zvuk blížících se kroků,
otevření dveří.
než pokoj nejbližší,
když tam čeká přítel,
radost nebo neštěstí.
Jakou sílu v sobě duše má,
že snese, když se šeří,
zvuk blížících se kroků,
otevření dveří.
Jsou chvíle
kdy jsi propast rozevřená
a já jsem kámen v pádu zakletý
v milostných pastech tvého těla
kořistím z chvíle sám kořist chvil
měřím tě délkou svého pádu
do dna se vášeň otevřela
a čas se znovu rozdvojil
v dvě samoty a na dvě těla
(NA...
kdy jsi propast rozevřená
a já jsem kámen v pádu zakletý
v milostných pastech tvého těla
kořistím z chvíle sám kořist chvil
měřím tě délkou svého pádu
do dna se vášeň otevřela
a čas se znovu rozdvojil
v dvě samoty a na dvě těla
(NA...
Spěj k němu, ty šťastné psaní,
pověz mu —
tu stránku mu pověz, kterou jsem nenapsala,
pověz mu, že jsou tam jen věty,
ale bez podmětu i bez slovesa,
pověz mu jen, jak prsty spěchaly,
pak se pomalu, pomalu začly brouzdat
a pak se tvé stránky měly na ...
pověz mu —
tu stránku mu pověz, kterou jsem nenapsala,
pověz mu, že jsou tam jen věty,
ale bez podmětu i bez slovesa,
pověz mu jen, jak prsty spěchaly,
pak se pomalu, pomalu začly brouzdat
a pak se tvé stránky měly na ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva