Básničky
Hle, bárky spící u mola
a moře kolem dokola.
Ty lodě, to jsou sandálky
k veselým cestám do dálky.
Až napnou plachty motýlí,
zmizí nám z očí za chvíli ...
a moře kolem dokola.
Ty lodě, to jsou sandálky
k veselým cestám do dálky.
Až napnou plachty motýlí,
zmizí nám z očí za chvíli ...
Až jednou hejna mejch podivnejch ptáků
vrátí se v podzimní větrnej den,
zahlédnu za hradbou dešťovejch mraků,
jak na mě kejvá můj bláznivej sen
Až jednou poznám, že sen se mi vrací,
a bude jasný, že zůstal ...
vrátí se v podzimní větrnej den,
zahlédnu za hradbou dešťovejch mraků,
jak na mě kejvá můj bláznivej sen
Až jednou poznám, že sen se mi vrací,
a bude jasný, že zůstal ...
Když jediné srdce v žalu zachráním,
nebudu nadarmo žít;
když jedinému životu ulehčím
či pro jednu bolest najdu klid,
jediné vysílené července
pomohu v hnízdo se navrátit,
nebudu nadarmo žít.
nebudu nadarmo žít;
když jedinému životu ulehčím
či pro jednu bolest najdu klid,
jediné vysílené července
pomohu v hnízdo se navrátit,
nebudu nadarmo žít.
/Zdeňku Jechovi/
Jdeš kolem vždy laskán
novým obrazem
Věčností
jak pošťáckou mošnou pozdraven
Jdeš kolem a řekneš
že řeka je žíla
Náhle se rozbouří
Rozbije
a všechno spěchá na záchranu
Jdeš kolem vždy laskán
novým obrazem
Věčností
jak pošťáckou mošnou pozdraven
Jdeš kolem a řekneš
že řeka je žíla
Náhle se rozbouří
Rozbije
a všechno spěchá na záchranu
Na stromech se pyšně
červenají višně.
Sláva! Zase po roce
budem sklízet ovoce.
Na záhonku dorůstá
petržel a kapusta.
Sláva! Budou vitaminy!
Najíme se zeleniny.
červenají višně.
Sláva! Zase po roce
budem sklízet ovoce.
Na záhonku dorůstá
petržel a kapusta.
Sláva! Budou vitaminy!
Najíme se zeleniny.
Na sluníčku, na pasece, na kládě
dvořil se pan Chrobák slečně Cikádě:
„To je výheň, viďte, slečno Cikádo?
Pojďte, v chládku zahrajem si mikádo.“
Cikáda však smíchy málem upadla:
„Proč mi vykáš, máme přece tykadla!“...
dvořil se pan Chrobák slečně Cikádě:
„To je výheň, viďte, slečno Cikádo?
Pojďte, v chládku zahrajem si mikádo.“
Cikáda však smíchy málem upadla:
„Proč mi vykáš, máme přece tykadla!“...
Ten, co ochladí i pohladí,
osvěží, zem svlaží, doladí.
Den tou vnadí, nepraží slunce
v ráži, nehrozí bozi bouří
a nesnaží se takto prudce.
Svou si měří i klid v soutěži,
bdít, snít střeží, faktor směnný též.
osvěží, zem svlaží, doladí.
Den tou vnadí, nepraží slunce
v ráži, nehrozí bozi bouří
a nesnaží se takto prudce.
Svou si měří i klid v soutěži,
bdít, snít střeží, faktor směnný též.
Jsem nikdo! Kdo jste vy?
Jste také nikdo?
Tak jsme dva. A ani muk.
To bychom odnesli.
Jak smutné někým být!
Jak žába, jež si kváká
celý červen svoje jméno
louži plné bláta.
Jste také nikdo?
Tak jsme dva. A ani muk.
To bychom odnesli.
Jak smutné někým být!
Jak žába, jež si kváká
celý červen svoje jméno
louži plné bláta.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva