Básničky
Ten, co ochladí i pohladí,
osvěží, zem svlaží, doladí.
Den tou vnadí, nepraží slunce
v ráži, nehrozí bozi bouří
a nesnaží se takto prudce.
Svou si měří i klid v soutěži,
bdít, snít střeží, faktor směnný též.
osvěží, zem svlaží, doladí.
Den tou vnadí, nepraží slunce
v ráži, nehrozí bozi bouří
a nesnaží se takto prudce.
Svou si měří i klid v soutěži,
bdít, snít střeží, faktor směnný též.
Jsem nikdo! Kdo jste vy?
Jste také nikdo?
Tak jsme dva. A ani muk.
To bychom odnesli.
Jak smutné někým být!
Jak žába, jež si kváká
celý červen svoje jméno
louži plné bláta.
Jste také nikdo?
Tak jsme dva. A ani muk.
To bychom odnesli.
Jak smutné někým být!
Jak žába, jež si kváká
celý červen svoje jméno
louži plné bláta.
Když se Lucka ptala Niny,
kam pojede na prázdniny,
Nina řekla: „K moři
a pak na Kokořín.“
Když se Lucka ptala Bětky,
řekla: „Budu u své tetky.“
Když se ptala Toma,
řekl: „Budu doma!“
kam pojede na prázdniny,
Nina řekla: „K moři
a pak na Kokořín.“
Když se Lucka ptala Bětky,
řekla: „Budu u své tetky.“
Když se ptala Toma,
řekl: „Budu doma!“
Řekněte, teto,
co je to léto?
Léto je, když slunce pálí,
od školy se každý vzdálí.
Řekněte ještě,
jsou v létě deště?
Deště jsou a sucha taky,
v polích kvetou vlčí máky.
co je to léto?
Léto je, když slunce pálí,
od školy se každý vzdálí.
Řekněte ještě,
jsou v létě deště?
Deště jsou a sucha taky,
v polích kvetou vlčí máky.
Kam chodí slunce v létě spát?
Řekl bych, možná do rybníka.
Kapři se k němu plavou hřát
a občas připlave i štika.
A tak je rybník vyhřátý
a celé léto koupeme se
a celý svět je vysmátý,
od višní až po hříbky v lese.
Řekl bych, možná do rybníka.
Kapři se k němu plavou hřát
a občas připlave i štika.
A tak je rybník vyhřátý
a celé léto koupeme se
a celý svět je vysmátý,
od višní až po hříbky v lese.
UKŇOURANÉ
to se stane
DOPÁLENÉ
a vám to vadí? Mně ne
UNAVENÉ
jak se nebem rychle žene
ROZESMÁTÉ
však to znáte …
ROZTRŽITÉ
no to víte …
UCHECHTANÉ
a jak, pane!
to se stane
DOPÁLENÉ
a vám to vadí? Mně ne
UNAVENÉ
jak se nebem rychle žene
ROZESMÁTÉ
však to znáte …
ROZTRŽITÉ
no to víte …
UCHECHTANÉ
a jak, pane!
Dneska mám v úmyslu nejít ven
nebe se nejspíš zlobí
neboť je blátivě šedivé
jak voda od nádobí
jak bílé kafe v bufetu
kde sto let nemyli sklenky
jako když penzista v sepraným baretu
štrachá do peněženky
nebe je koudel z pohovky
zpátky ...
nebe se nejspíš zlobí
neboť je blátivě šedivé
jak voda od nádobí
jak bílé kafe v bufetu
kde sto let nemyli sklenky
jako když penzista v sepraným baretu
štrachá do peněženky
nebe je koudel z pohovky
zpátky ...
Sláva je ta zářivá tragická věc,
která na okamžik
ovládne zemi,
ohřeje nějaké ubohé jméno,
jež nikdy nepocítilo slunce,
a znenáhla upadne
v zapomnění.
která na okamžik
ovládne zemi,
ohřeje nějaké ubohé jméno,
jež nikdy nepocítilo slunce,
a znenáhla upadne
v zapomnění.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva