Básničky
Cesta
VII.
To trpký, věru! zisk, co domů přinášíme!
Jak jednotvárný svět a malý! Včera, dnes
i zítra, na věky v něm všady sebe zříme:
poušť nudy, oasy, v nichž rozhostil se děs.
Mám jít? Kdo nemusí, ať na cestu se nedá!
Mám zůstat? Můžeš-li!...
VII.
To trpký, věru! zisk, co domů přinášíme!
Jak jednotvárný svět a malý! Včera, dnes
i zítra, na věky v něm všady sebe zříme:
poušť nudy, oasy, v nichž rozhostil se děs.
Mám jít? Kdo nemusí, ať na cestu se nedá!
Mám zůstat? Můžeš-li!...
Aby srdce pookřálo,
játra řekla ách,
aby rozum přivřel očko,
aby se splách prach.
játra řekla ách,
aby rozum přivřel očko,
aby se splách prach.
Když jen zašeptáš mé jméno,
srdce se rozběhne jakoby
vyskočit mělo z hrudi...
krev v žilách prudce proudí...
v tvým dotecích slunce žár...
v mých očích hvězdný prach
usadil se na řasách...
rty... polibky... zas... a zase...
spolu ztrácíme se v ča...
srdce se rozběhne jakoby
vyskočit mělo z hrudi...
krev v žilách prudce proudí...
v tvým dotecích slunce žár...
v mých očích hvězdný prach
usadil se na řasách...
rty... polibky... zas... a zase...
spolu ztrácíme se v ča...
V lešení postaveném kolem katedrály
vrkali holubi na náměstí rty
patřily flétnám slunce k lásce kruté
do žízně zapřahalo bílé levharty
vrkali holubi na náměstí rty
patřily flétnám slunce k lásce kruté
do žízně zapřahalo bílé levharty
Cesta
V.
Ach, víc! ach, ještě víc!
VI.
„Co víc? Ó dětiny!
Ach věru! hlavní věc jsme bez hledání našli;
ten žebřík Osudu, když na všech na stupních
jsme proběhli, zda víš, co všecky stejně krášlí?
Ó nudný obraz! ten, jenž neumírá - hří...
V.
Ach, víc! ach, ještě víc!
VI.
„Co víc? Ó dětiny!
Ach věru! hlavní věc jsme bez hledání našli;
ten žebřík Osudu, když na všech na stupních
jsme proběhli, zda víš, co všecky stejně krášlí?
Ó nudný obraz! ten, jenž neumírá - hří...
Dítě štěstí rodiny
denně na půl hodiny.
denně na půl hodiny.
Odlétají vlaštovice,
mlh a strnisk temné svíce,
šípy černých plamenů.
Pod střechou a nad pěšinou
v krvi namočenou třtinou
kreslí Amen na stěnu.
Oči léta. Bolí. Hynou.
Nevzpomínej. Vzpomenu.
Uletěly. Už ne naše,
hřeby v očích Tobiáše,
st...
mlh a strnisk temné svíce,
šípy černých plamenů.
Pod střechou a nad pěšinou
v krvi namočenou třtinou
kreslí Amen na stěnu.
Oči léta. Bolí. Hynou.
Nevzpomínej. Vzpomenu.
Uletěly. Už ne naše,
hřeby v očích Tobiáše,
st...
To prázdno které tvoří dům
je obklíčené nevidí
a zbývá i když strhnou krov
a zboří kolem ticha zdi
je obklíčené nevidí
a zbývá i když strhnou krov
a zboří kolem ticha zdi
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva