
BÁSNIČKY pro vás a vaše blízké
Útržky
Ty akční svršky z duše naší,
z povrchové snůšky,
se jednoduše krášlí s mašlí,
jednou zdobí či hyzdí,
jak své skloubí i čistí
a v poruchové jistí.
Svědomí
Co vnímá, duši naši snoubí
z hloubi dvou vědomí,
se však lomí, sním...
Příroda dává nám hodně síly,
lásku v barvách a vůních skrývá.
Zvláště když věříš na anděly,
sluníčko se dvakrát usmívá.
Takovým andělem z nebíčka,
starajícím se s láskou o vnoučata.
Byla vždy laskavá babička,
ta má byla přímo zlatá.
Jaká ...
Za vlnou, vlna jde, žene se k splavu,
šumí a klokotá.
Lidé krok za krokem valí se v davu
řečištěm života.
Nad slunce polední ty vlny chladné
tichý stín potěší.
Člověk chce duši mít ... Proč? vždyť v ní vládne
chlad stokrát chladnější....
Slova
spousta
soustav
čistá
místa
přístav
i stav
´zvěstná´
jest ta
hlásná
halasná
jistá
zůstat
stát
ustát
ústa
pustá
jsou ta
pouta
kouta
Si zdát
i svázat
v lad
větný.
Vzletný klad
nazvat
a znát
ze tmy.
Hvězdných dat
si přát,
rad
zvěstných.
Se sny spát
a zvát
své
bezelstný.
Stmívá se v mé duši,
jak je mně - málokdo tuší.
I slunce za mraky zašlo
a mě, si neštěstí našlo.
Snad zase kamsi zmizí
a ty už mně nebudeš cizí.
V životě to takhle někdy bývá,
jen ta naděje, nám ještě zbývá.
Jen ta kapička naděje,
vždy...
Rád zajdu v letním podvečeru
na polní meze s prašných cest,
kde žitné pole v modrém šeru
již rozvoněno začlo kvést.
Kam zrno padlo, stéblo tu je
v tak svěží, čisté zeleni,
a člověk maní pozoruje
v něm svoje vlastní vtělení.
Tak roste též a musí v...
Přes tisícero ach a kdyby
dnes večer pluly
oranžové ryby
zabušily k výším
sloupce rtutě
uklánějí se vám
moje chutě
jenom nevím
z které strany začít
zdali odemykat nebo páčit
/Zapečetěná holubice, 1975/
Neumím se s tím poprat,
nebo to má na mě jiný dopad,
že pořád stoupám,
když využívám,
co mě v hloubkách potká.
Jako by každá sloka,
co mi proudí ušima,
znovu do mě sílu pustila
a já jí musím z užívat,
prolínat svými prsty,
by bylo hned tuš...
TOP autoři v sekci básničky
za poslední měsíc