Básničky
(Bez nadpisu)
Ta služka, dobračka, které jste záviděla,
pod nízkým trávníkem, jež spí ta přece měla
by od nás na hrobě mít aspoň trochu kvítí,
neb mrtví ubozí tak mnohou bolest cítí;
když Říjen zahoukne, jenž v starých stromech řádí,
svým dechem po...
Ta služka, dobračka, které jste záviděla,
pod nízkým trávníkem, jež spí ta přece měla
by od nás na hrobě mít aspoň trochu kvítí,
neb mrtví ubozí tak mnohou bolest cítí;
když Říjen zahoukne, jenž v starých stromech řádí,
svým dechem po...
Leze, leze jezevec,
leze, leze na kopec,
jak tak leze,
tak se sveze,
tak se sveze z vršku
a nabije si držku.
leze, leze na kopec,
jak tak leze,
tak se sveze,
tak se sveze z vršku
a nabije si držku.
Rybáři po kolena ve pstruhové řece
a voda míjí černé sloupy dýmu
stoupají k nebi mrtvé listí plyne
a nese moři zprávu o podzimu
a voda míjí černé sloupy dýmu
stoupají k nebi mrtvé listí plyne
a nese moři zprávu o podzimu
Klepeta rudá do obilí
se vnořila. Už pokosili
a lány dlouhé jako stuhy
už znovu převracejí pluhy.
Večery v srpnu! Měkce líhá
se do trav suchých pod jabloní.
Chlad lesa zve tě, houby voní
a za stromem už podzim číhá,
by kvečeru, až padnou stíny,...
se vnořila. Už pokosili
a lány dlouhé jako stuhy
už znovu převracejí pluhy.
Večery v srpnu! Měkce líhá
se do trav suchých pod jabloní.
Chlad lesa zve tě, houby voní
a za stromem už podzim číhá,
by kvečeru, až padnou stíny,...
Až se jaro vrátí,
ó, to bude ráj!
Zelenat se bude
celý širý kraj.
Slunce bude hřáti,
větřík teple dout,
potok bude hučet.
zproštěn zimních pout.
Luka budou vonět.
stromy budou kvést
a skřivánek vzhůru
do nebe se nést.
Rozl...
ó, to bude ráj!
Zelenat se bude
celý širý kraj.
Slunce bude hřáti,
větřík teple dout,
potok bude hučet.
zproštěn zimních pout.
Luka budou vonět.
stromy budou kvést
a skřivánek vzhůru
do nebe se nést.
Rozl...
(Bez nadpisu)
Já nezapomněl jsem, sousedko, naší villy -
ten tichý domek náš, tak odlehlý a bílý,
ni starou Venuši a Pomonu, jež v chudý
háj sotva sádrové své ukrývala údy,
ni slunce, z večera jež plným proudem teklo
a okny, po kterých se jeho svět...
Já nezapomněl jsem, sousedko, naší villy -
ten tichý domek náš, tak odlehlý a bílý,
ni starou Venuši a Pomonu, jež v chudý
háj sotva sádrové své ukrývala údy,
ni slunce, z večera jež plným proudem teklo
a okny, po kterých se jeho svět...
Zranila se blecha
- snad už mě teď nechá.
Nohu má zlomenou,
mám ji na kolenou,
ránu z milosti jí dám,
konečně budu zase sám.
- snad už mě teď nechá.
Nohu má zlomenou,
mám ji na kolenou,
ránu z milosti jí dám,
konečně budu zase sám.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva