Básničky
Až nezpříčí se čárka ani tečka
a v řádku ztuhne slovosled,
hlas melodie písmo přečká,
již zachytit jsem nedoved.
Jak poslech, jenž se někdy vrací,
za letní noci, z jara, na podzim,
když nad krajinou zmlkli ptáci
a zrak si v tichu zdřím ---
...
a v řádku ztuhne slovosled,
hlas melodie písmo přečká,
již zachytit jsem nedoved.
Jak poslech, jenž se někdy vrací,
za letní noci, z jara, na podzim,
když nad krajinou zmlkli ptáci
a zrak si v tichu zdřím ---
...
Tenké, křehké, zranitelné,
přesto silou vzdorující,
obnovou vždy bojující,
i zráním viditelné.
Posekané, pošlapané,
ze země se zvedající,
na svou chloubu dbající,
byť jak prohru chápané.
Samotné, jen plevel v trávě,
rovnané pak do tráv...
přesto silou vzdorující,
obnovou vždy bojující,
i zráním viditelné.
Posekané, pošlapané,
ze země se zvedající,
na svou chloubu dbající,
byť jak prohru chápané.
Samotné, jen plevel v trávě,
rovnané pak do tráv...
Samoto tichá,
kdo to as míchá
do tebe jed?
Sladkou jsi byla,
neunavila
dnů ani let.
S člověkem šla jsi,
ty-on, dva hlasy,
jediný hlas:
šepotal tiše,
jako když dýše
strom nebo klas.
S člověkem dlelas,
do noci bdělas
ve čt...
kdo to as míchá
do tebe jed?
Sladkou jsi byla,
neunavila
dnů ani let.
S člověkem šla jsi,
ty-on, dva hlasy,
jediný hlas:
šepotal tiše,
jako když dýše
strom nebo klas.
S člověkem dlelas,
do noci bdělas
ve čt...
Není nad to,
být jak atom.
Lidské mini,
z poloviny.
Kde nic, tu nic,
o palec víc.
Vlastní otisk,
a žádný risk.
Pro ten dojem,
být i pojem.
Podpis palcem,
čteno znalcem.
Mikro lidské,
elektronické....
být jak atom.
Lidské mini,
z poloviny.
Kde nic, tu nic,
o palec víc.
Vlastní otisk,
a žádný risk.
Pro ten dojem,
být i pojem.
Podpis palcem,
čteno znalcem.
Mikro lidské,
elektronické....
V máji kvetou stromy podél cest,
nořím se zpět do říše vzpomínek.
Veršem s láskou nechávám se svést,
je tu opět svátek maminek.
Kolik vody asi uplynulo za dva a půl roku,
kdy dohořel knot svíce tvého žití.
Při vzpomínce zatřpytí se slza v oku,
a...
nořím se zpět do říše vzpomínek.
Veršem s láskou nechávám se svést,
je tu opět svátek maminek.
Kolik vody asi uplynulo za dva a půl roku,
kdy dohořel knot svíce tvého žití.
Při vzpomínce zatřpytí se slza v oku,
a...
Kdybys byla z mramoru,
díval bych se nahoru,
a ty bys mě, moje milá,
úsměvem svým ozářila:
k štěstí by to stačilo,
zbytek dnů mi zlatilo,
snění mé jak plachta bílá
po mořích by tančilo.
Kdybys byla socha jen,
pokojný by byl můj den,
za ...
díval bych se nahoru,
a ty bys mě, moje milá,
úsměvem svým ozářila:
k štěstí by to stačilo,
zbytek dnů mi zlatilo,
snění mé jak plachta bílá
po mořích by tančilo.
Kdybys byla socha jen,
pokojný by byl můj den,
za ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva