Básničky
Máš-l velkou touhu, co se může státi?
Nejsnadnější věc je, pro ni umírati.
Nejtěžší je žití, by se skutkem stala,
na paloučku štěstí ptákem zazpívala.
Ale nejsmutnější, když ji navždy ztratíš.
Vězněm bez naděje do cely se vrátíš....
Nejsnadnější věc je, pro ni umírati.
Nejtěžší je žití, by se skutkem stala,
na paloučku štěstí ptákem zazpívala.
Ale nejsmutnější, když ji navždy ztratíš.
Vězněm bez naděje do cely se vrátíš....
Zabolelo u srdce,
prosbou sepjaté ruce.
Oči pohled do dálky,
v mysli, na ty obálky.
Ať otevře, kterou chce,
spíše, nežli ovoce,
jen a jen v nich otázky,
pro nasazené masky.
Odpočiň si, nech je plout,
odepni se ze svých pout.
Co daro...
prosbou sepjaté ruce.
Oči pohled do dálky,
v mysli, na ty obálky.
Ať otevře, kterou chce,
spíše, nežli ovoce,
jen a jen v nich otázky,
pro nasazené masky.
Odpočiň si, nech je plout,
odepni se ze svých pout.
Co daro...
Měsíc tancuje s hvězdičkami,
hlídá si je - má je všechny rád.
Jsou přece jeho dětičkami,
ale všechno, musí mít řád.
Večer, když na oblohu vyjde,
nejdřív si je všechny spočítá,
pak velké vyznání lásky přijde
a z pohádkové knížky, jim rád předčítá...
hlídá si je - má je všechny rád.
Jsou přece jeho dětičkami,
ale všechno, musí mít řád.
Večer, když na oblohu vyjde,
nejdřív si je všechny spočítá,
pak velké vyznání lásky přijde
a z pohádkové knížky, jim rád předčítá...
V růžové obálce, dopis mi přišel,
čekala jsem od tebe vyznání lásky.
Ale i ten měsíc večer smutný vyšel
a mně na čele, přibyly vrásky.
Proč mi píšeš, bych si našla jiného,
vždyť já jenom tebe milovala,
myslela jsem, že tě mám jistého
a růžovou ...
čekala jsem od tebe vyznání lásky.
Ale i ten měsíc večer smutný vyšel
a mně na čele, přibyly vrásky.
Proč mi píšeš, bych si našla jiného,
vždyť já jenom tebe milovala,
myslela jsem, že tě mám jistého
a růžovou ...
Klopýtal mladík s bílou hůlkou ulicí,
kráčel nejistě krok co krok.
Usedl v parku na dřevěnou lavici,
ve své mysli veliký měl blok.
Slyšel vodu padat z fontány na kameny,
vánek mu čechral kudrnaté vlasy.
Vůní květů byl celý omámený,
jakoupak mají...
kráčel nejistě krok co krok.
Usedl v parku na dřevěnou lavici,
ve své mysli veliký měl blok.
Slyšel vodu padat z fontány na kameny,
vánek mu čechral kudrnaté vlasy.
Vůní květů byl celý omámený,
jakoupak mají...
Komu se nelení,
tomu se zelení.
Příroda si pučí,
po tom jarním puči.
tomu se zelení.
Příroda si pučí,
po tom jarním puči.
Tvé myšlení je pyšnou babylónskou věží,
kam samota jas zřítelnic svých sněží.
Nikdy však nedolétne v tu chladnou velebnost
píseň zpívaná jen tak pro radost.
Pro radost útlou jak naděje,
slzou zlomí se, vzdech ji odvěje.
kam samota jas zřítelnic svých sněží.
Nikdy však nedolétne v tu chladnou velebnost
píseň zpívaná jen tak pro radost.
Pro radost útlou jak naděje,
slzou zlomí se, vzdech ji odvěje.
Vzpomněl si na radovánky,
dětské a pozdějších lásek.
Ty staré již, zašlé stránky,
plné her, ale i masek.
S úsměvem dnes, nad tím kvasem,
v madistvém tom dospívání.
Kdy vše, jako sen jen zdá se,
životní boj dobývání.
Naše cesta, jak léta j...
dětské a pozdějších lásek.
Ty staré již, zašlé stránky,
plné her, ale i masek.
S úsměvem dnes, nad tím kvasem,
v madistvém tom dospívání.
Kdy vše, jako sen jen zdá se,
životní boj dobývání.
Naše cesta, jak léta j...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva