
BÁSNIČKY pro vás a vaše blízké
Nechci, aby mne obmýšlel kterýkoliv bůh.
Mám odedávna svého,
pro vlastní potřebu, i k svému narovnání.
A pro pokoru, které je mi třeba.
Někdy se přihodí, že lidská duše smrdí
jak namoklá psí srst.
Za to se nerouhám. Chci jenom, aby bolest
oprav...
Hit lídra co by dokázal
něco změnit,
to by ses musel někomu svěřit
a věřit mu jakož měnit dluh na provizi
toho co chceš ovlivnit
na postech plánů ve vlastním zájmu,
hájit národ co plane za tou vizí
co nám doba nabízí
a přetahování o vidle,
nic...
Vjem co si v palci nosím,
mě schválně zkouší
aby se mě ten pud nezmocnil
a pronikl jsem tak ke svému jádru
abych obořený pravdou
tomu osudu dal právo
své schopnosti najmout
a stárnout vnímaje je,
jako by se rozchvěli naše paměti
a komu čas nal...
Ztlučen pražnou pečetí
abych každému rozsvítil
na motiv našich společných časů,
jimiž vroucně dřeš svou trasu
aby ve všem co jsi našel
uplatnil zranění,
jimiž jsi musel projít
a zdobí tvůj úsměv
v tom světě pustém,
jako vše co začne
až se ...
Madlo lidu co do očí ti plivlo
aby ses zdvihl a všiml si,
že po tobě šlapou
v zad tvých šlaků
co jsi kdy volal ke svým nohám
abys neprohrál a odolal nátlaku
z jiných sfér a bylo by fér
snést tu tíhu co ti nakládají
a přesto co k životu cítíš
s...
Nejkrásnější je to,
co je nejvlastnější.
Vnitřní svoje hezčí dojem
jitří, vnější větou zlehčí
to, co do souboje zvenčí.
Ve vznětu touhou oboje,
ke vzletu hrou tou pro zdroje
nejzvanější.
Byl jednou jeden kouzelník,
ten v ledném bydlel hradu,
kol pás měl z jíní setkaný
a sněhobílou bradu.
Na hlavě věnec ze smrčin
a z vybledlého kvítí,
a na závoji mlhavém
se křišťály mu třpytí.
Tomu se jednou zastesklo
v podzemní ledné s...
Přijdu hako vánek a odcházím jako uragán , vyzkoušej mne a uvidīṣ̌ sama....
Jak se ti daří, můj milý?
Jako stromečku,
ke kterému přivázali ovečku,
aby nezaběhla do černého lesa
a zlý vlk nevydal se za ní.
A jak se daří mé milé?
Jako břízce bílé,
která se větru klaní,
klaní, klaní.
TOP autoři v sekci básničky
za poslední měsíc