
BÁSNIČKY pro vás a vaše blízké
* * *
„Miluju tě, neustanu,“
biju kostí na zvon hranu.
Jde velryba po lese,
každé zvíře třese se,
aby pod ní neskončilo
a tam se neutopilo.
Nad krajem tančí si
oblačná paní,
prsty má na sukni,
ladnosti laní,
záhyby rozvlní
do rytmu lehce,
vánku se poddati
v objetí nechce,
klapy, ťuk do rytmu,
španělská tanečnice,
nad kopci víří si
oblačné střevíce.
Příběh
Neplakala. To by lhala.
Jenom slabě zavzlykala.
A já smál se: jedna, dvě, tři
— ty má malá, ty má malá!
Trochu se jí chvěla víčka.
Malá, bílá katolička,
Já se cudně díval na ni
dle šestého přikázání.
Řek jsem jí, že budu kně...
Více světla!
Má žena prahne po světle.
Když luští křížovku,
nechává svítit
lampu i lustr.
Rozsvěcuje
před setměním.
Potmě
se jenom modlí.
Jistě se jí jednou dostane
světla věčného!
Pražákům se daří,
tvářičky jim září,
i když h-vn- umí,
každý na ně čumí.
Vidím Tě zvonečkem
ukazovat mi cestu.
Slyším Tě zvonečkem
cinkat ve větru.
Tak blízko
a prohořeli jsme snem.
Na trase od do,
nazvat se
nahrazen
pro dobro cen.
By z hodnot sen,
byl hoden
do not pěn
i pokořen hořem.
Na vodě se tvoří krásné kruhy,
za prvním přijde ještě druhý,
s třetím se spletou do smyčky,
někde tam v očích, za víčky.
Ji ze stříbra snad světlo ková,
však v podvečer je více fialová,
a mi zdá se hodně maličká,
pod všemi kamínky schovaná uličk...
TOP autoři v sekci básničky
za poslední měsíc