Básničky
Nepozoruješ, jak se mi rty chvějí,
v mých bledých rysech přečíst nemůžeš,
můj úsměv že je trápení a lež,
když neklidně lpím na tvém obličeji?
Což netoužíš - tak jako já si přeji -
být náhle vytržena mocnou paží
z těch lichých prázdných dnů, z těch ...
v mých bledých rysech přečíst nemůžeš,
můj úsměv že je trápení a lež,
když neklidně lpím na tvém obličeji?
Což netoužíš - tak jako já si přeji -
být náhle vytržena mocnou paží
z těch lichých prázdných dnů, z těch ...
Všechno se to kolem točí,
sejde z myslí, sejde z očí.
Malý ptáček v zlaté kleci,
všechno je to jinak přeci.
Každý jenom naříká,
že čas rychle utíká.
Voda v řece líně plyne,
každé srdce je prý jiné.
Sněhobílé pomněnky,
utíkají myšlenky....
sejde z myslí, sejde z očí.
Malý ptáček v zlaté kleci,
všechno je to jinak přeci.
Každý jenom naříká,
že čas rychle utíká.
Voda v řece líně plyne,
každé srdce je prý jiné.
Sněhobílé pomněnky,
utíkají myšlenky....
Po světě chodím blátem,
prachem, kamením.
Mohla bych líp se mít,
to dávno vím.
Občas jen kývnout ,
s proudem plout,
byla bych dávno,
dávno za vodou.
Já
ale mám svou čest
a nezaprodám duši svou
prachem, kamením.
Mohla bych líp se mít,
to dávno vím.
Občas jen kývnout ,
s proudem plout,
byla bych dávno,
dávno za vodou.
Já
ale mám svou čest
a nezaprodám duši svou
Na kraji lesa roste stoletý dub,
v koruně vítr píseň zpívá.
Kol roste hodně malin a hub,
život stromu tajemství skrývá.
Do kůry vryt symbol lásky,
časem pomalu mechem obrůstá.
Pod ním muž ženě hladí vlásky,
něžně ji líbá na sladká ústa.
J...
v koruně vítr píseň zpívá.
Kol roste hodně malin a hub,
život stromu tajemství skrývá.
Do kůry vryt symbol lásky,
časem pomalu mechem obrůstá.
Pod ním muž ženě hladí vlásky,
něžně ji líbá na sladká ústa.
J...
Do temného království jsem vešel
A tam královnu temnot našel
V mé duši, temnota světlo nahradila
Není cesty zpět, ani špetka světla nezbyla
Zoufalý smích mě popadá
Má duše se na střepy rozpadá
Nyní je černá jak hluboká noc
Cuká se, řve, pláče, z...
A tam královnu temnot našel
V mé duši, temnota světlo nahradila
Není cesty zpět, ani špetka světla nezbyla
Zoufalý smích mě popadá
Má duše se na střepy rozpadá
Nyní je černá jak hluboká noc
Cuká se, řve, pláče, z...
Oddechla si země, hlíny její,
které pilně zrno hnaly v klas,
k slunci mírnému se obracejí,
nové zrno přijímají zas.
Vánky hrají na bělostné struně
babích let, již předou pavouci.
S vůní ohýnků se mísí vůně
z borového lesa vanoucí.
Od hor ...
které pilně zrno hnaly v klas,
k slunci mírnému se obracejí,
nové zrno přijímají zas.
Vánky hrají na bělostné struně
babích let, již předou pavouci.
S vůní ohýnků se mísí vůně
z borového lesa vanoucí.
Od hor ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva