Básničky
Duše rozepíná se a vzpírá,
v nepokojném svém vzdoru.
Neboť kázeń, ustavičně svírá,
výstupem na vysněnou horu.
Dětství, mládí, zralý věk,
to vše se do ní ukládá.
Jedno nad druhým, tu jako lék,
by duše snila stále mladá.
Jednou pláče, jindy...
v nepokojném svém vzdoru.
Neboť kázeń, ustavičně svírá,
výstupem na vysněnou horu.
Dětství, mládí, zralý věk,
to vše se do ní ukládá.
Jedno nad druhým, tu jako lék,
by duše snila stále mladá.
Jednou pláče, jindy...
Rozběhni se po rozkvetlé louce
a nadýchej se její vůně.
Snadno pak podlehneš touze,
stále po lásce tvé srdce stůně.
Louka je jako barevný koberec,
tvé touhy trošičku zchladí,
touha je tak trochu vetřelec,
ale užívejte si ji, dokud jste mladí....
a nadýchej se její vůně.
Snadno pak podlehneš touze,
stále po lásce tvé srdce stůně.
Louka je jako barevný koberec,
tvé touhy trošičku zchladí,
touha je tak trochu vetřelec,
ale užívejte si ji, dokud jste mladí....
Jeden den svobody,
ať se nikdo neptá.
Utéct do hor z města,
neprůstřelná vesta
a všechny ty prázdný gesta,
který vídáš,
za úsvitu tváře utíráš
a otáčíš polštář,
aspoň na malou chvíli chceš spát,
na všechno co se děje srát,
na chvíli přestat...
ať se nikdo neptá.
Utéct do hor z města,
neprůstřelná vesta
a všechny ty prázdný gesta,
který vídáš,
za úsvitu tváře utíráš
a otáčíš polštář,
aspoň na malou chvíli chceš spát,
na všechno co se děje srát,
na chvíli přestat...
V hlavě bludiště,
kde se sama sobě ztrácím,
na krku oprátka,
kterou mi vlastní činy krátí.
Zámek na rty,
city za zdí.
Milion dveří které neznám,
pod nohama mizí cesta
a ta hvězda, co dřív vedla,
cos viděla když jsi vzhlédla,
dávno už nesvít...
kde se sama sobě ztrácím,
na krku oprátka,
kterou mi vlastní činy krátí.
Zámek na rty,
city za zdí.
Milion dveří které neznám,
pod nohama mizí cesta
a ta hvězda, co dřív vedla,
cos viděla když jsi vzhlédla,
dávno už nesvít...
Ošidné starosti, proč hruď mi rozdíráte?
Kéž svodem nižádným nic nezvábí mé tělo,
kéž na nic nemyslím, co hloupý zástup mate
a klamně na dobro by povýšit se chtělo!
K lepšímu žití z lásky chci se s tělem rozvést,
postačí dobro chtít a zemřít dovést ......
Kéž svodem nižádným nic nezvábí mé tělo,
kéž na nic nemyslím, co hloupý zástup mate
a klamně na dobro by povýšit se chtělo!
K lepšímu žití z lásky chci se s tělem rozvést,
postačí dobro chtít a zemřít dovést ......
Slunce zachází dnes a zítra vyjde;
nám však života krátký svit jak zajde,
jediné noci věčný sen nás čeká.
Dej mi tisíc polibků, potom sto zas,
potom zas druhý zas tisíc, druhé sto zas,
a potom jiných vždy tisíc a pak sto zas.
Až...
nám však života krátký svit jak zajde,
jediné noci věčný sen nás čeká.
Dej mi tisíc polibků, potom sto zas,
potom zas druhý zas tisíc, druhé sto zas,
a potom jiných vždy tisíc a pak sto zas.
Až...
Na tisíc přání mám,
vím, že se všechna nesplní.
Život už velmi dobře znám,
proti nezdarům - člověk se obrní.
Za ten život si na vše zvykne,
pokaždé nemůže být posvícení!
Někdy s tebou pořádně smýkne
a člověk štěstí nikdy nedocení.
Jen jed...
vím, že se všechna nesplní.
Život už velmi dobře znám,
proti nezdarům - člověk se obrní.
Za ten život si na vše zvykne,
pokaždé nemůže být posvícení!
Někdy s tebou pořádně smýkne
a člověk štěstí nikdy nedocení.
Jen jed...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva