Básničky
Dozrály plody jabloní
slunce však nechce z mraků
Déšť rajtuje jak na koni
a střílí v hejna ptáků
Na zhasnutí je obloha
Zahradám zas je zima
Každá jak vdova nebohá
na jaro zapomíná
slunce však nechce z mraků
Déšť rajtuje jak na koni
a střílí v hejna ptáků
Na zhasnutí je obloha
Zahradám zas je zima
Každá jak vdova nebohá
na jaro zapomíná
V ulici leží stín spuštěný z vesmíru,
spadaly do hlubin figurky z papíru,
jednoho dne tě omrzí vše, čím jsi dosud žil,
zbudou ti oči pro slzy a střepy z rozbitého zrcadla snů.
Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
tvé oči uvidí odporné divadlo,
v...
spadaly do hlubin figurky z papíru,
jednoho dne tě omrzí vše, čím jsi dosud žil,
zbudou ti oči pro slzy a střepy z rozbitého zrcadla snů.
Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
tvé oči uvidí odporné divadlo,
v...
Jediné, co se dovídám,
jsou denní zprávy
z nesmrtelnosti.
Jediná podívaná, co mám
dnes jako zítra,
je trochu věčnosti.
Jediný, koho potkávám,
je Bůh, jedinou ulicí,
holé žití. Až jím projdu
a zvím-li tam co nového
či skvělejšího zahlédnu,...
jsou denní zprávy
z nesmrtelnosti.
Jediná podívaná, co mám
dnes jako zítra,
je trochu věčnosti.
Jediný, koho potkávám,
je Bůh, jedinou ulicí,
holé žití. Až jím projdu
a zvím-li tam co nového
či skvělejšího zahlédnu,...
Vyhlížím z okna přes fuchsie
až dolů do ulice
v domě, kde držím ateliér
řádí dnes domovnice
nadává doprava, doleva
je v ráži, pánbůh s námi
vždycky, když ji svět rozhněvá
vytře pod rohožkami
dost nevybíravě hovoří
z dlaždičů berouc si ...
až dolů do ulice
v domě, kde držím ateliér
řádí dnes domovnice
nadává doprava, doleva
je v ráži, pánbůh s námi
vždycky, když ji svět rozhněvá
vytře pod rohožkami
dost nevybíravě hovoří
z dlaždičů berouc si ...
Otevřeně se bít je statečné,
než udatnější budou ti,
kdo v hloubi duše útočí
na jízdu bolesti.
Kdo zvítězí a nikdo nezví to,
kdo padnou nepozorováni,
kdo ve chvíli své smrti zůstanou
bez lásky, bez vlasti a sami,
pro ty snad přijdou andělé
v p...
než udatnější budou ti,
kdo v hloubi duše útočí
na jízdu bolesti.
Kdo zvítězí a nikdo nezví to,
kdo padnou nepozorováni,
kdo ve chvíli své smrti zůstanou
bez lásky, bez vlasti a sami,
pro ty snad přijdou andělé
v p...
Duše si vybírá pro sebe společnost,
pak dveře zavírá;
a její božské vznešenosti
již nikdo se nevtírá.
Nehnutě pozoruje, jak kočár čeká
u jejích nízkých vrat;
nehnutě císař kleká
na její práh.
Viděla jsem, jak z velkého národa
jednomu jen dá zn...
pak dveře zavírá;
a její božské vznešenosti
již nikdo se nevtírá.
Nehnutě pozoruje, jak kočár čeká
u jejích nízkých vrat;
nehnutě císař kleká
na její práh.
Viděla jsem, jak z velkého národa
jednomu jen dá zn...
Měli jsme se už jako děti rádi
a máme se dodnes.
Kolem nás byli kamarádi,
jen to mládí - nám už čas odnes.
Mládí se nikdy nevrátí,
ale máme na co vzpomínat!
Co jsme prožili - nikdy se neztratí,
snažíme se, to stáří nevnímat.
Čas kolem tak...
a máme se dodnes.
Kolem nás byli kamarádi,
jen to mládí - nám už čas odnes.
Mládí se nikdy nevrátí,
ale máme na co vzpomínat!
Co jsme prožili - nikdy se neztratí,
snažíme se, to stáří nevnímat.
Čas kolem tak...
Takto hra lidská
řečnicko-taktická
faktografická,
nadto epická
pantomimická.
Zato ta etická,
řeší svou zblízka
lež, jež se blýská.
Vzato tak křehčí
anatomická.
řečnicko-taktická
faktografická,
nadto epická
pantomimická.
Zato ta etická,
řeší svou zblízka
lež, jež se blýská.
Vzato tak křehčí
anatomická.
Včera letěl vzduchem první bílý vlas.
Zazvonil,
když zvolna k zemi padal -
a slova,
hrubá nepokorná slova
v hrdle uvázla mi jako rybí kost.
Mé léto,
ty už také šedivíš?
Je tomu tak
a podzim přijde zítra.
Zas celé stromy budou odlétat,
za...
Zazvonil,
když zvolna k zemi padal -
a slova,
hrubá nepokorná slova
v hrdle uvázla mi jako rybí kost.
Mé léto,
ty už také šedivíš?
Je tomu tak
a podzim přijde zítra.
Zas celé stromy budou odlétat,
za...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva